Aneb první problémy na obzoru...
Jak všichni víme, prosinec je měsíc Vánoc. Což v mojí sociální bublině znamená návštěvy, chlast, a přežíračky. Začíná to zhruba týden před svátky a končí to 2. ledna. Bylo mi teda dopředu jasný, že tomu budu muset přizpůsobit měsíční pán, většinu objemu (naběhaných kilometrů) stihnout v prvních 3 týdnech a svátečním obdobím se zkusit nějak prohopsat.
Plán vzal ovšem za svý někde v půlce měsíce, kdy jsem po delším tréninku ucejtil levý koleno. Okamžitě jsem sice nasadil prehab/rehab protokol, kterej používám v případě, že se mi něco stane, leč situace se nezlepšila. A to ani po pár dnech. Dostal jsem se dokonce do stavu, kdy jsem byl bezbolestně schopen uběhnout cca 1-2 kilometry a zbytek trasy jsem střídavě šel a běžel. O tom, co přesně jsem dělal a dělám ještě blíž napíšu, takže teď už jen dodám, že situace se lepší, zřejmě jsem našel důvod problémů a zkoušíme se s kolenem dohodnout, jak dál...
Donutilo mě to dokonce lehce upravit plán, protože asi úplně nejzajímavější na zranění je, že jediný co nemůžu dělat je, že běžim souvisle v nízký/střední intenzitě. Můžu běhat sprinty, skákat přes švihadlo, dělat výpady, dřepy...zkrátka všechno. Jediný co moje koleno irituje je souvislej běh ve střední intenzitě. Na základě toho jsem teda poupravil celej roční projekt a na místo čistě maratonu se momentálně soustředim na vytrvalost jako takovou. Svůj běh jsem upravil tak, že místo souvislých běhů vybíhám fartleky (hra s rychlostí) a během samotný aktivity zkoušim různý způsoby, jak a co dělat a jak a co nedělat. Pozoruju a pak se to snažim zprocesovat.
Ačkoliv jsem během prosince měl víc volnějších dní, pořád jsem natrénoval okolo 55 hodin a naběhal víc kilometrů (těsně pod sto). V globále to teda není úplně zlý. Do ideálu mi ale přeci jen něco chybí.