Když jsem si tak četl článek od 
Představte si, že půjčujete peníze na úrok. Ale protože nemáte neomezené zdroje, uvítáte, když si je u vás někdo ukládá. Nejlépe bezúročně - svěří se vám sto tisíc, za rok vyplatíte sto tisíc a mezi tím je půjčíte na pětiprocentní úrok, takže v mezičase pět tisíc vyděláte. Ano, vím, že to je až infantilně jednoduchý příklad, který nemá s realitou mnoho společného. Ale počítat komplexněji by bylo zbytečné.
Váš konkurent je stavební spořitelna. Vybere pětkrát dvacet tisíc a dostane k tomu pětkrát dva tisíce jako de facto bezúročnou půjčku od státu (!). Má tedy sto deset tisíc. Ty půjčí na tříprocentní úrok a vydělá 3 300. Původní peníze buďto vrátí střadatelům, kteří vypoví smlouvu (takže zaplatí poplatky a penále), za což vyinkasuje další řekněme dva tisíce. a státu vrátí jeho deset tisíc, které měl bezúročně k dispozici. Nebo pojede dál.
Vtip je v tom, že pokud je zhodnocení stavebka maximálně 1,3 % ročně (ona 4 % z kalkulaček berou v potaz také státní podporu, a často naopak neberou v potaz poplatky či zdanění úroků, aby vypadaly lákavěji) a vy vydržíte šest let s maximálním státním příspěvkem, znamená to, že stát díky vám zapůjčil soukromé firmě se směšně nízkým úrokem postupně 10 000 korun (poslední dvoutisícový příspěvek nepočítám, protože se připisuje v okamžiku, kdy byste měli stavebko zrušit, abyste nezačali výrazně prodělávat).
Jasně desetitisíová dotace nedotace není mnoho. Ale pokud je každý rok uzavřeno cirka 400 tisíc nových smluv stavebního spoření (zdroj), znamená to, že stát dává každoročně soukromému sektoru bianko šek až na 4 miliardy korun. To pokud by každý spořil s maximální podporou a celých šest let.
Ano, tyhle až čtyři miliardy (reálně to bude určitě mnohem míň, ne každý spoří dost a ne každý to vydrží šest let) sice nakonec skončí v kapsách občanů, ale stavební spořitelny mezitím dostanou šanci na nich vydělat. Předpokládám, že státní podpora zůstává i díky jejich lobby. Ale říkat, že stát podporuje spořivé občany, samozřejmě vypadá lépe.