Jednou za čas podlehnu nějakému lákavému nadpisu a otevřu si článek na Novinkách. Hlavně pro tu plodnou diskusi dolních deseti milionů, obyčejných slušných Čechů, obětí polistopadových vlád a dalších spravedlivě rozhořčených bojovníků za sociální spravedlnost. Tentokrát se o diskusi zmíním jen okrajově, hlavní roli budou hrát novinkoví redaktoři, známá sportovkyně a recidivista, který si ke své nelibosti prožívá svých pět minut slávy. Asi tušíte správně, jde o soudní jednání, o němž informuje tento včerejší článek.
Nejprve tedy ona diskuse. Zaujala mě teze, že si sportovkyně incident vymyslela, aby vytřískala peníze z pojišťovny. Je to takový paralela se článkem, který tu nedávno publikoval 
Nemyslím, že by vrcholoví sportovci byli nutně mravně nebo intelektuálně na výši, ale úplní pitomci taky nejsou. A snadno si spočítají, že během svého produktivního období (podle druhu sportu jsou na vrcholu cirka deset let) by měli být sakra produktivní, respektive podávat špičkové výkony. Protože jen tak si krom výnosů za výsledky mohou vydělat také peníze od sponzorů. A nejsou to žádní flákači, svému sportu se často začali věnovat dříve, než začali chodit do školy, a už od malička dřou. Jinak by se těžko stali řekněme světovou dvojkou v celosvětově oblíbeném sportu, třeba tenise. Každopádně i když se některým diskutujícím může zdát na slunce jasné, že si známá tenistka na vrcholu kariéry ošklivě poraní ruku sama, aby vytřískala bakšiš od pojišťovny, mně osobně to přijde jako kravina.
Ale teď si dáme reklamu a pak se mrkneme na ty redaktory novinek. Pokud si chcete přečíst skvěle napsané soudničky, reportáže a skutečné příběhy ze soudních síní, Soudničky Karla Poláčka jsou skvělou volbou. Naopak výše zmíněný článek, nebo třeba tenhle jeho předchůdce, mezi vydařené nepatří.
V našem právním řádu je totiž zakotvena presumpce neviny. Každý je tak nevinný, dokud mu není dokázán opak. A každý má právo na ochranu osobnosti. Petra Kvitová jako veřejně známá osoba to má obtížnější, krom svých sportovních výsledků se živí také svým jménem, a tak jisté omezení ochrany osobnosti dobrovolně snáší. Tady ale figuruje jako oběť trestného činu, pokud tedy s medializací sama nesouhlasila, měla by média respektovat, že jde o záležitost velmi osobního rázu. Ale budiž, řekněme, že se zveřejněním podrobností souhlasila. Právo na ochranu osobnosti má také obžalovaný. Ten má navíc právo být pokládán za nevinného až do doby, kdy případný rozsudek o jeho vině nabyde právní moci. Takže vydat článek s bulvárním titulkem „Útočníka na Kvitovou poslal soud do vězení, v jiné kauze dělal tipaře“ je hodně přes čáru.
Články jsem rychle přelouskal a myslím, že obžalovaný bude spíše shledán vinným. Do té doby by ale v souladu s dobrými mravy měl být anonymizován. Třeba iniciálami – podezřelý R.Ž. Co kdyby se prokázalo, že se zločinem nemá nic společného? Teoreticky se bude moci s novinami a časopisy soudit, protože poškodily jeho jméno. Což není velká útěcha, když vezmete v potaz, že o vás všichni dlouhé měsíce čtou, jaký nejste násilník. Pomiňme skutečnost, že v tomto konkrétním případě se jedná o osobu už pravomocně odsouzenou a trestanou v souvislosti s jinou činností.
Krom toho by autor článku neměl dělat předčasné závěry. Je nutné vzít v potaz, že reportuje o dvou různých interpretacích událostí. Podle obžaloby se údajně či pravděpodobně vše sehrálo jedním způsobem a podle obhajoby druhým. Článek je už poupravený, teď už je věta v perexu v pořádku: „Tenistka se nechtěla opět vidět s obžalovaným Radimem Žondrou, který ji měl přepadnout v jejím bytě.“
Chápu, že je pro média lukrativnější podávat zjednodušené informace, nejlépe se spoustou poutavých obrázků. I přesto by neměly nejen Novinky aplikovat presumpci viny a zveřejňovat podrobné informace o neodsouzeném obžalovaném.
