Ochozské jeskyně se nacházejí v jihozápadní části Moravského krasu. Samotná Ochozská jeskyně není běžně přístupná veřejnosti, a právě proto bývá o její návštěvu velký zájem. Náhodou jsem narazil na možnost registrace na komentovanou prohlídku, a tak jsem v sobotu ráno mohl vyrazit za dalším podzemním dobrodružstvím.
Z Mariánského údolí v Líšni jsem se vydal pěšky a po zhruba sedmi a půl kilometrech dorazil na místo setkání právě včas. Naše skupinka čítala osm lidí. Protože jeskyně stále slouží také k průzkumu a není běžně turisticky zpřístupněna, byly doporučeny holínky a povinnou výbavou byla čelovka a přilba, alespoň cyklistická.
Jeskyně byla objevena kolem roku 1830. Krátce nato nechal hrabě František Xaver Dietrichštejn upravit vstup a financoval práce, díky nimž mohly být podzemní prostory zpřístupněny návštěvám.
The Ochoz Caves are located in the south-western part of the Moravian Karst. The main Ochoz Cave is not normally open to the public, which is why tours are always in great demand. By chance, I came across an online registration and on Saturday morning I was able to join a guided visit.
Po průchodu úzkými a nízkými chodbami čeká návštěvníka zasloužená odměna v podobě bohaté krápníkové výzdoby. Stropy poseté brčky, stalagmity vyrůstající ze země, mohutné sintrové záclony i rozmanité útvary, kterým jeskyňáři dali poetická jména. V podzemí tak lze objevit Sněžku, smuteční vrbu s jezírkem nebo křtitelnici. Zajímavostí byla i plastová láhev zapomenutá zde před mnoha lety, kterou nám průvodce ukázal jako příklad toho, jak rychle dokáže příroda pokrýt předměty silnou vrstvou sintru.
I walked 7.5 kilometres from bus terminal stop in Maria's Valley, Brno-Líšeň and arrived at the meeting point just in time. There were eight people in our group. Because the cave is not regularly accessible and exploration is still taking place there, visitors were advised to wear rubber boots, while a headlamp and a helmet – at least a cycling helmet – were required equipment. The cave was discovered around 1830. Shortly afterwards, Count F. X. Dietrichstein had an entrance built and paid for work that would allow the cave to be shown to visitors.
Prohlídka trvala přibližně hodinu a půl. Poslednímu dómu se přezdívá Taneční sál, protože zde měl podle legendy hrabě Dietrichštejn uspořádat bál. Při zpáteční cestě úzkými a nízkými chodbičkami se však nechce věřit, že by se tudy někdy prodíraly dámy v honosných róbách a hudebníci nesli své nástroje.
After passing through narrow and low corridors, the cave rewards visitors with beautiful dripstone decoration. The ceilings are covered with calcit straws, stalagmites rise from the ground, and huge curtain-like formations hang from the walls. There are also many unusual rock formations to which cavers have given fitting names. In the underground spaces, visitors can find “Sněžka” (the highest peak in the Czech Republic), a weeping willow with a small lake, or a stone baptismal font. Our guide also passed around a plastic bottle that had been forgotten in the cave many years ago and was now covered with a thick layer of calcite.
Během zpáteční cesty jsem bojoval s únavou, bolavými nohami i nevlídným počasím. Přesto to byl krásný den — plný zajímavých objevů, tichého podzemního světa a silných zážitků, na které budu ještě dlouho vzpomínat.
On the way back, I had to deal with fatigue, sore legs, and unpleasant weather. Even so, it was a wonderful day — full of interesting discoveries, the quiet underground world, and experiences that I will remember for a long time.