Ale co už neodvodím, je umná komunikace s dětmi, mají mě rádi, ale vysvětloval jsem Jeňuli i Róze, jaký je rozdíl mezi pleťovou a oranžovou a úplně to nechytali. Smavou jsem se pokusil vysvětlit na kafi ááá rozbrečel jsem Rózu, když jsem jí ukazoval, jaký je pocit, když si o hlavu rozbije vejce. (Zcela někodně, jen pěti prsty.)
Mají mě rády, obě holky i Monča i malé nenarozené, protože to už dávno může slyšet, že je v rodině nějaký ten muzikant, ale od Vašíka s Mončou, potažmo od holek, dávno ví, že se rodí do dobré rodiny.
Sluch před porodem nás prý, podle nějakých nevím jakých výzkumů, ovlivňuje na celý život. Napovídají tomu pokusy na dětech, kdy bylo zjištěno, že harmonické intervaly ovlivňují dítě více, než rozladěné.
Je zjevné, že v harmonickém souzvuku, slyší hlas matky.
Za mě dnes z cizího soudku (Váhal jsem pro nasdílení i nad mojí Cestou op.13) Bena Johnstona, který se podobně krásně jako já, takovým harmonickým souzvukům věnoval.
Amazing grace!!!