Dnes jsem vyrazil do lesů nad Horní Břízou. Z informací, které jsem získal od kolegy v práci, jsem získal představu o přibližném umístění bunkru, armádního úkrytu typu Už-1 z padesátých let.
Rozhodl jsem se vyrazit vlakem do této oblasti a bunkr zkusit najít.
Nevybral jsem si moc dobré počasí. Bylo zataženo, mlhavo a tající sníh proměnil lesní cesty v podmáčené bažiny.
Vybavil jsem se silnou svítilnou a lehčím kladivem. To proto, kdyby byly zarezlé či přimrzlé páky protitlakových dveří bunkru. Nejsem totiž tak mohutné postavy jako onen zmíněný kolega, přezdívaný Drobek, abych tyto dveře otevřel po pouhém dvacetiminutovém lomcování s nimi, jak mi vyprávěl :-)
Z vlaku jsem vystoupil v Horní Bříze nedaleko továrního hostince. Kromě jiných i jeho majitel za války poskytl potraviny přednostovi zdejší stanice, který zde organizoval pomoc lidem z transportu smrti.
Tento vlak, který projížděl městem 21. dubna 1945, vezl tři tisíce vězňů z koncentračních táborů Flossenbürg a Freiburg. Díky obětavosti místních lidí jich z něho hodně přežilo. Zde je celá událost pěkně popsaná
Po opuštění Horní Břízy jsem vstoupil do lesů. Pátral jsem zde značnou dobu, ale kryt jsem nemohl najít. Tento typ je totiž v krajině značně nenápadný. Je zcela ukrytý pod úrovní terénu a vstup do něho je zajištěn pouze šachtou označenou malým patníkem.
Přešel jsem silnici nedaleko křižovatky a pokračoval směrem na Oboru. Na fotce vidíme vpravo i křižovatku stromovou. Co asi přimělo tento strom, aby se rozdvojil? Snad dva semenáčky rostly příliš blízko sebe...
Mé pátrání bylo dnes neúspěšné. Zastavil jsem ho a odložil na lepší počasí, až nebude sníh. Do té doby můžu pátrat v různých fórech a starých mapách. Mohu využít i LIDAR mapy z laserového skenování terénu. Zde:
Ale co, i cesta může být cíl...