Milá Terezko,
nedávno jsi s námi oslavila své třetí narozeniny. Již celé tři roky chodíš s námi po tomto světě. Ano, chodíš, kočárek už skoro nepoužíváš a brzy už se ho zbavíš definitivně.
Před pár týdny jsi začala chodit s maminkou do školky. Zvládáš to hezky, ani jsi moc nebrečela. Ve školce si rychle zvykáš. Jenom ta plínka na to kakání. Té se ještě zbavit.
Ale věřím že i to brzy zvládneš.
Hodně povídáš a dokážeš i zlobit. Jako každé zdravé dítě tvého věku. No ano, jsme z toho často na nervy, jelikož je nemáme příliš odolné a už nám není dvacet let, ale věřím, že překonáš i to.
A my taky. Vždyť nám děláš hlavně radost.
Jsi naše budoucnost, ale hlavně, hlavně je to tvůj život a já budu rád, když ti do něho dokážeme dát to nejlepší. A když ho budeš žít hlavně podle sebe. Když půjdeš za svými sny.
Jednou přijde doba, až tady my s maminkou nebudeme. To už jistě budeš mít své děti a budeš jim předávat zase to, co předávali naši rodiče nám, to co my předávali tobě a to teď předáš svým dětem.
Budeš je jistě mít ráda alespoň tak, jako my máme rádi tebe.
Někdy mi chybí ten starý svobodný život, který jsem kdysi měl, ale když si uvědomím, jak by bez rodiny a bez tebe byl ten život povrchní, prázdný a smutný bez vyhlídek na budoucnost, uvědomím si, že jsem šťastný, že tě i s maminkou mám.
A na to také jednou přijdeš, jak to v životě chodí a věřím, že to pochopíš.
Zařídíš si svůj život podle sebe a nikdo ti do něj nebude mluvit. Budeš ho žít tak, jak to bude chtít tvé srdce.
Když tě vidím, jak přibíháš dětského hřiště jako maličká vlasatá rozkošná holčička...
A pak tě v duchu vidím za 10, 15 let jako mladou slečnu, která vypadá stejně kouzelně... A jde po chodníku kolem mě... Dospělá a samostatná...
Utíká to neskutečně rychle a já vím, že i tvoje dětství uplyne jako voda než se nadějeme...
Chtěl bych si více vážit každé minuty, co s tebou trávím, překonávat více svojí vznětlivou povahu a být ti lepším tátou. Ne vždy se mi to daří, ale věřím, že mi jednou odpustíš všechny křivdy a budeš na mě vzpomínat v dobrém i dlouho poté, co už tady nebudu.
Ať se stane cokoliv v našich životech, měj na mysli jedno, Terezko.
Máme tě s maminkou moc rádi, tak, jako nikdo jiný.
A buď vděčná za všechno, co v životě máš a dostáváš. Od lidí, od Boha i od nás.
Cítím velikou vděčnost ke svým rodičům za vše, co pro mě udělali.
Je můj cíl, abys i k nám i ty jednou cítila podobnou, láskou naplněnou vděčnost.
Tak vše nejlepší k Tvým narozeninám, Terezko!
