Chtěl jsem dnes jít do centra fotit. Kolem Václaváku mají být dočasně vystavena velkrorozměrná umělecká díla. Jednu konstrukci olbřímých rozměrů jsem zahlédl na náměstí Republiky... PLánoval jsem chodit kolem instalací a vymýšlet, z jakého úhlu, jaké pozadí...
Jenomže. Ráno ocelově kalná obloha a od západu táhla račna... Tak než to začne, sebral jsem choť a šel si nafotit nějaké Googlyeyes nad naši botanickou zahradu. Někdo venčí psy... Naše morče a syn se venčí neradi. Tak beru manželku. Strávili jsme procházkou v rozhovoru asi hodinu.
Mezi náletovými dřevinami mě zaujalo toto cvičební zařízení. Vypadá hezky... Ale už bych se na ně raději nepověsil. Co jsem před osmi lety začal kolem tlačit syna v kočárku, tak tam stojí. A zub času a povětrnostní vlivy se na něm podepisují. Kdybych na ně pověsil svůj skoro metrák, tak by se asi všechno poroučelo k zemi. Myslím, že tak uvažují všichni kolemjdoucí.
No a pak se dalo do pršení... Ono to tedy po hodině přešlo. I tu jsem si uvědomil, že je státní svátek. Zrovna ten sv.Václav. A já chci na Václavák. Co když se tam budou konat akce? Co když se tam Václavovci servou s Boleslavovci? Nebo někdo jiný s někým jiným?
Tak jsem zůstal nakonec doma. Tradičně jsem uklidil. Pak jsem hrál Drugwars, projížděl PC různými antiviry a čistícími programy, hrál se synem a manželkou Osadníky z Katanu... Prostě půus mínus normální sobota. A mobil jsem při tom v kapse neměl. Tudíž je kroků málo.