Na fotografii je vstup do Vychovatelny v areálu Bulovky. To je vlastně polepšovna... Ale o ní už jsem psal. Sliboval jsem nějaký článek o výchově. Dneska nic zásadního. Když se tak dívám na pravopis 
Nepoť se! Nesmrkej! Nefrkej! Nekašli! Neválej se po lavici! Nekýchej! Jaký by mělo smysl, aby takhle napomínal učitel žáka s virózou? Napadlo by to vůbec někoho říkat?
Dávej pozor! Neotáčej se! Neruš! Nemluv! Soustřeď se! Pracuj! Nezapomínej! Tohle učitelé běžně žákům říkají. Třeba i těm s ADHD. Což je úplně stejné, jako u virózy. Oni by, ti žáci, rádi poslechli. Kdyby to šlo. Ale nejde. Nemoc je silnější než jejich vůle.
Nicméně virózu způsobují viry. A ADHD... Co vlastně? Je to zkrátka jen v hlavě. Takže stačí jen chtít! Nebuď blázen! Nebuď homosexuál! Pomůže to? Už to na někoho někdy zabralo? Ne. Ale pořád se tenhle postup opakuje.
Je to postup tradiční. Trvá od dob M.Terezie. Jenže snad pětina žáků tehdy končila bez vzdělání. Nejen chudí, ale i nezvladatelní. Prostě nevydrží ve škole sedět a naučit se ani stři stránky zpaměti... Tak marš pást husy!
Ještě za bolševika rozhodoval o umístění žáka do zvláštní školy učitel. Nechce jíst krupicovou kaši, tak alou mezi zvláštňáky! Protože kdo nejí kaši... Mírně přeháním.
Je těch poruch teď nějak víc. Taky hodně psychologů "dává potvrzení" na přímluvu rodičů, aby dítě získalo úlevy. Ale dítě "netrpí".
Problém je, že moje generace se na školách o těch poruchách vůbec neučila. To byli přece klienti zvláštních škol. Co my s nimi? My je nepotkáme... Nevím, co o tom vědí dnešní mladí učitelé.
Třída s "porouchanými žáky" je ale jiná než bývala. Těžko se ovládá. Mně se do toho tedy už nechtělo.
