Mám těch obrázků hodně... Nejsmutnější je vlastně ten třetí. Ukazuje marný, zybtečný, prohraný boj.
Ale od Jiráska. V jeho Lucerně si jeden z muzikantů tropí smích z ostatních, když jim cituje vodníka (nebo hejkala?): "Už jsem tu viděl třikrát les a třikrát pole, ale takovou chamraď jako teď, tu jsem tu ještě neviděl!" Já to jen parafrázuji...
Jde mi o ta pole a lesy... Říp býval bezlesý. Tam lidská paměť sahá. A zase bude. Na počátku 19.století rostly všude oříšky. Lískové. Sběrači lidové poesie zaznamenávaly i recepty... Naše řeky byly plné ryb. Mlýnská chasa se bouřila, když měla pořád lososy, pstruhy, candáty, štiky, parmy... Dnes je to jinak. A zase to bude jinak. Taky tu byla doba ledová...
Hloupé je, když si jeden zvykne, že něco nějak funguje a ono to začne fungovat jinak. Pak to ale není chyba přírody, ale naše neschopnost se přizpůsobit. Ale jiní se přizpůsobí. Ač křesťan, na Darwinově evoluční teorii vidím mnoho pravdy.
Teď do Toskánska. Psal jsem tu kdysi, že můj táta byl zemědělský inženýr-agronom. Ať byl na dovolené kdekoliv doma či ve světě, stejně vždycky skončil na poli. A domluvil se s každým.
Já nejsem zemědělský inženýr. Táta už byl po smrti. V Toskánsku jsem si všiml, že tam je nějak moc březových hájů. Ptal jsem se místních. Místní dědkové jazyky neuměli. Já zas neumím italsky. No, ve střízlivém stavu jsem se domluvit nemohli...
Tradiční způsob hospodaření na půdě byl, že patnáct let se praktikovalo střídavé hospadaření a příslušný pozemek se vůbec nehnojil. Po té době tam zasadili břízy. Pak se tam asi 10 až 15 let jen pásly kozy. Po nejpozději patnácti letech šly břízy k zemi, na dřevo. Pařezy se vyrvaly na topení. (Tam se moc netopí...)Když bylo větviček a všeho na zemi moc, tak se pozemek zapálil... Zoralo se a zase 15 let hospodařilo. A tak pořád do kola. Ještě pořád někteří zemědělci hospodaří tradičně...
Můj děda v Toskánksu nikdy nebyl. Byl mlynář. A sekerník. Dneska každý podnikatel by si měl tvořit oprávky, jakmile koupí stroj, měl by si odkládat s jeho opotřebováváním rezervu na koupi dalšího místo stávajícího... A obecnou rezervu, pro případ nenadálé technické inovace.
Což věděl děda taky. Jeho první mlýn byl dřevěný s kolem na spodní vodu. A jednotlivé díly mlýnského složení mají životnost... Takže děda zdědil v různých částech svých pozemků skupinky stromů - olše, jasany, duby... Na každou část mlýna se používalo nějaké jiné dřevo. (Na uzení švestka, samozřejmě.)
No a když se součástka opotřebovala, děda v předstihu porazil dávno k tomu určený strom, aby měl suché dřevo. Jistě, musel pěstovat víc, co kdyby bouřka, paraziti... Co to je sekerník? ("Dej mi sekyru a já ti postavím mlejn...") A místo poraženého zasadil jiný. Myslím, že každý sedlák to takhle dělal. Věděl, že žebřiňáky, cepy, kosiště, hrábě... Všechno se opetřebovává. Tak si pěstovali nové. Tahle znalost vznikal stovky let, co kdy kde bude potřeba a co se má zasadit...
A pak přišel pokrok. Válcovací stolice. Traktory. Ale staří hospodáři stále používali na spoustu věcí dřevo. Ale know how nepředali. Reálný socialismus. A po jeho konci reálný kapitalismus. Scelování pozemků, dopravní efektivita.... Děda měl stromy v různých okrajových částech, na remízcích. Scelili nás. A přišli pánové s motorovými pilami a štěpkovačem... A je to v háji.
Nezmiňoval jsem výslovně, že lesní zvěř taky končí. Buď se přeškolí na polní (což srnčí a zajíci dávno zvládli), nebo se odstěhuje, nebo...