Syn s tím chodí celkem pravidelně. Asi od svých čtyř let. Že nutně potřebuje mobil. Nebo tablet. Všichni ostatní, že už ho mají... Když ne ve třídě, tak v družině naprostá většina.
Svým způsobem má pravdu. Někteří jeho spolužáci měli telefon už ve školce. A pokud ho nemají teď všichni nulťáčkové, tak z prvňáků už většina. Besedoval jsem na to téma s jedním prvňáčkem z křesťanské rodiny. Potvrdil mi, že je ve třídě poslední, kdo ho nemá. A že mu to je líto.
A proč by ho nakonec mít neměli? Prostě se v první třídě naučí zacházet s moderní technologií. Když si občas syn půjčí můj mobil, ovládá i funkce, o kterých nevím, že v telefonu jsou. (Spolužáci mu to půjčili a ukázali v družině.) Číst a psát se nějak ze zájmu naučil, kvůli komixům s Asterixem. (Nemám to srdce mu prozradit, že správně by to bylo s Asterigem...)
Navíc má sociální problém. Se svou postavou dospělého (pygmeje). Měří asi 135 cm. Takže přerůstá i něktré třeťáky. Při hře jim stačí. A pak se ukáže, že nemá mobil. No, trapas...
Argumentuje i věcně. Prý od něj někdo něco chce. On si to nezapamatuje. Psát se oficiálně neučil. Že by si to nahrál... A vůbec, že by rád fotil, čekoval počasí, točil filmy a hrál hry...
Já se věcné diskusi nikdy nebráním. Tak jsem si o tom se synem promluvil. O životě. O prioritách. A dohodli jsem se.
