If you're happy thinking I've run out of colors, I must disappoint you. I still have plenty of colors. I just happened to feel like something black and white.
Black and white photos can have a more pronounced artistic effect in some cases. Reducing the color palette means the viewer isn't distracted by colors and instead focuses more on shapes, lights, and shadows. Do black and white images have the same effect?
I admit that the subject of this artwork is hopelessly cliché, and there are plenty of similar motifs (I found it on Pinterest, after all). On the other hand, I still consider myself a painter in training, and mimicking other works is one of the ways to learn and practice.
I've added a short accompanying story to several of my recent images. This one will be no exception.
One cold autumn evening, the street was swallowed by a grayish haze that absorbed all sounds except for the quiet footsteps of a lone figure. A man in a hat and black coat walked down an empty street. In his hand, he carried an old oil lamp, its flickering light casting long shadows on the wet pavement.
Each step was heavy, as was the long-forgotten secret - memories of a terrible night from years ago. He knew someone or something was watching him - not physically, but spiritually. The shadows of trees moved in the cold wind, seeming to whisper stories that would rather remain hidden in the darkness. The lamp in his hand was the only witness to his inner struggle with a past he desperately tried to leave behind.
Jestli se radujete, že mi konečně došly barvy, musím vás zklamat. Barev mám prozatím dost. Jenom se mi zrovna zachtělo něčeho černobílého.
Černobílé fotky mají v některých případech výraznější výtvarný účinek. Redukce barevné palety způsobí, že divák není rušený barvami a zaměří se spíš na tvary, světla a stíny. Mají stejný účinek i černobílé obrazy?
Připouštím, že námět tohoto obrazu je beznadějně otřepaný a podobných motivů je spousta (ostatně, našel jsem ho na Pinterestu). Na druhou stranu, považuji se pořád za malíře ve výcviku, a napodobování cizích děl je jeden ze způsobů výuky a tréninku.
K několika svým posledním obrázkům jsem přidal krátký doprovodný příběh. Ani tento nebude výjimkou.
Jeden studený podzimní večer se ulice ponořila do šedavého oparu, který pohlcoval všechny zvuky kromě tichého klapání kroků osamělé postavy. Muž v klobouku a v černém plášti kráčel liduprázdnou ulicí. V ruce držel starou petrolejovou lampu, jejíž mihotavé světlo vrhalo dlouhé stíny na mokrou dlažbu.
Každý jeho krok byl těžký, tak jako bylo těžké dávno zapomenuté tajemství ‒ vzpomínky na noc, kdy se před lety odehrálo něco strašného. Věděl, že ho někdo nebo něco sleduje ‒ ne fyzicky, ale duchem. Stíny stromů se pohybovaly v chladném větru a zdálo se, že našeptávají příběhy, které by raději zůstaly ukryté v temnotě. Lampa v jeho ruce byla jediným svědkem jeho vnitřního zápasu s minulostí, kterou se marně snažil nechat za sebou.
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
