Pejsek sem, pejsek tam...

Na popud k článku Hive account@petrvl fialové hov... jsem si řekl, že bych se taky mohl vyjátřit. Téma o pejskařích jsem trochu nakousl, když jsem někdy v listopadu tuším, psal o inteligentních psích boudách a kde jsem se trochu do páníčků opřel.

Jak psal Hive account@petrvl v článku a ostatní v komentářích k němu, jako největší problém spousta lidí vidí znečišťování veřejných prostranství. V naší obci mezi kopci se tato situace velice pomalu zlepšuje. Spousta paniček i páníčků po svých mazlících sbírají jejich díla (a že to jsou občas výstavní kousky) a tak se vám tady stane spíše to, že šlápnete do žvýkačky než do psího lejna.

Já mám spíše obavy z volnosti pohybu psů. Městská vyhláška kdysi nařizovala, že psi musí být venčeni s náhubkem a na vodítku. Její doba trvanlivosti však již zřejmě prošla, neboť je často vidět pes bez košíku a bez vodítka. Samozřejmě chápu, že pokud pes nejde nakupovat, není třeba, aby byl vybaven košíkem. Nicméně mi spíše vadí, že není připoután bezpečnostním pásem k majiteli. I když ve spoustě případů, je-li čtyřnohý druh navázán na páníčka, stejně není poznat, kdo koho vede.

Nestává se to tak často, ale je to častěji než dříve, řekl bych, že množství takto odpoutaných Prométheů je větší než malé. A zajímavé je také to, že bez vodidla tu pobíhají hlavně plemena nekapesního objemu. A tak tu narazíte na dobrmana, který pobíhá kolem s vizáží idiota, protože bylo zakázáno kupírování uší, za zatáčkou na vás zvesela bafne rotvajler a když se vyvalíte z masny, obtěžkáni nákupem, tak vám kolem nohou zatančí pár staffordů, na něž huláká majitel, který se opodál vykecává s kamarádem.

A tak raději prchnete do bezpečí přes ulici. A tu si všimnete, že k vám kráčí krásná dívka, slečna či žena. Přirozeně pánové si tak nějak přejí se představiti a pustiti se do družného hovoru, ale když se přiblíží k této bytosti, vyjeknou úlekem, neboť teprve pozdě si všimnou, že mají na kotníku zahryznuté cosi, co vypadá jako mop křížený s klubkem vlny a co je přitahováno šňůrou vedoucí k ženině paži.

Pak uslyšíte: „Bobíku pusť! Fuj je to!“ anebo, „Ty lumpíku jeden! Pusť pána! To se dělá?!“ A když se vás ta krvelačná bestie konečně nabaží a odběhne očuchávat nějakou lampu, tak se ještě oné dámě za tento exces omluvíte: „Pardon. Neviděl jsem vašeho miláčka.“ Ta si vás ani nevšimne, jde dál s nosíkem nahoru a tak pajdáte s plnými taškami dále ulicí a jediné, co si přejete je, abyste už byli doma, kde na vás bude štěkat jen vaše drahá polovička.

A teprve poté, co se svezete do pohodlí vašeho ušáku a prohlížíte si odřený kotník, si uvědomíte, co to ta ženská s tou miniaturou srnky vlastně pronesla. A tak jí v duchu vynadáte do turů domácích, či ještě hůře, protože vy přeci nejste žádné “Fuj“! Protože páníčkování není věc leckdy jednoduchá, tak té dámě stejně odpustíte, pokud jste to již neudělali cestou domů. A když vás vše přebolí, stejně víte, že příště se na ní stejně vlídně usmějete a pozdravíte. Akorát si už dáte pozor na toho ohlodávače kotníků.