Po bitvě
Je mou hanbou že jsem byl zajat. Jeden z mnoha i když nepřítel mě nenávidí více. Měl jsem více štěstí než ostatní a vzal sebou více nepřátel.
Teď jsem jen zajatec. Milost čekat nemohu. Předevčírem ráno jsem kráčel do cel. A cestou viděl stínání a vešenì a spravedlnost vítězů.
Měli štěstí jejich konec byl rychlý. Jak jim závidím.
Další den už mě a pár dalších zavedli na jiné prostranství plné kůlu a bolestivější smrti.
Viděl jsem smrt a krutost.
Proto s těžkým srdcem a plný zoufalství.
Jsem strážnému vyrazil zbraň a zabil své spoluvězně. Chtěl jsem jim ušetřit jejich trápeni. Bohužel jsem nezachránil všechny.
Odzbrojili mně a zavřeli do cely...
S těmi s kterými mě vyvedli pro nás bylo připraveno velké finále.
V cele vládl strach falešná pýcha touha prosit. Pocity odsouzencu na smrt.
Bylo nás jen pár.
Neměl jsem odvahu vzít si život. Ale v určitém okamžiku jsem popadl kámen a rozbil hlavu jednomu spoluvězni. Sebral ostrou kost ze země a bodal a bodal.
Dokud jsem nezbyl sám ...
Budu zatracen vím to...
Čekám na smrt protože jsem zbabělec co si neuměl vzít život. A zatratil svou duši krvi svých bližních...
Velké finále
Vyvedli mně cítím se prázdně. Všude jen krev a očekávání poslední smrti a to mé.
Vedou mě lesem šibenic kůlu dokud nespatřím plno ohňů.
Hoří kříže. A ve světle ohňů se lesknou křižácká znamení.Vnimam že konec jedné éry se blíží ke konci.
Jsem závěrečná krevní msta.
V závěru vidím že mě čeká oheň aby mně očistil. Nasadí mi okovy za křesťanských chvalozpěvu a hořím...
Jsem jen zbabělec že jsem si nevzal život ...