Před pár dny tady někdo psal, že spusta článků na Steemit vzniká v reakci na články jiné. Musím říct, že to vnímám jako dobrou věc, tedy cosi, co potvrzuje, že lidé píší o tom, co jiné lidi zajímá, popř. těší nebo štve a mají tak zájem k tomu zvednout nějakou diskusi, přidat komentář nebo jinou svou trošku do mlýna.
Podobně jsem na tom dnes já. Je tedy fakt, že jsem ten článek chtěl stejně napsat, ale dnes přečtený článek @matkodurko mě trochu popohnal.
Je to pár dnů, co u nás byla na návštěvě manželčina kamarádka Květuška. (Dotyčná se samozřejmě jmenuje jinak, ale pro příběh je to nepodstané.). Květuška je taková otravná ženština, je děsně aktivní, akční, ve všem akurátní a tedy mé duši povaleče poměrně vzdálená. Je ale činorodá a občas má dobré nápady a dobře vaří, tak jí beru na milost:-) Květuška je na mateřské dovolené. Vzhledem k tomu, že se kamarádí s námi, je jasné, že nebude nejmladší. Dítě má první a patrně také poslední, takže se rozhodla že doma zůstane co nejdéle.
Před nástupem na mateřskou byla Květuška úspěšná manažerka. Pracovala od nevidím do nevidím a ještě z toho měla radost. Na mateřské dovolené po pár měsících zjistila, že je málo vytížená. Tím nechci naštvat žádnou urvanou matku, ale Květuška tvrdí, že péče o synka je jednotvárná a potřebuje se také v něčem realizovat. (Jak říkám, Květuška je prostě trochu divná.)
Jak jsem pochopil při její poslední návštěvě, rozhodla se, že bude péct bezlepkové dortíčky a prorazí s nimi na pražšký kavárenský trh. Nebudu zacházet do detailů, zmíním jen dva body, které mě v jejím vyprávění zaujaly, a které mě jako popis reálného stavu celkem děsí.
Bod jedna se vztahuje ke Květuščině návštěvě živnostenského úřadu. Ta hlupaňa se rozhodla, že své dortíčky myslí vážně a že je tedy povýší na skutečné podnikání. Za tím účelem navštívila živnostenský úřad. Úřednici, která jí 5 krát zopakovala, jaké má štěstí, že tam jsou, protože zrovna mají nějaké školení (Květuška kontrovala, že byla objednaná přes internet, to však zůstalo bez povšimnutí) s velkým nadšením vylíčila svou představu s tím, že takových aktivních matek na mateřské určitě mají mnoho a tedy budou mít připravený návod na to, jak podnikat při rodičovské dovolené. Nepřítomný výraz úřednice jí měl varovat, "Takže vy jste z České Třebové, jo? No tak to byste si to měla jít vyřídit tam.". Takže prvních 20 minut padlo na to, aby Květuška přesvědčila úřednici, že vzhledem k trvalému bydlišti v Praze, nemíní vyřizovat živnostenský list ve svém rodišti. Zbývajících asi 40 minut dostávala Květuška řadu nesourodých, vzájemně si odporujících či zcela nesrozumitelných informací. Nakonec jí úřednice sdělila, že by také musela mít EET a vzhledem k tomu, že těch svých dortíků udělá asi 5 za měsíc, ať se na to vyprdne a případně to dělá na černo.
Asi nemusím dodávat, že akurátní Květuška byla v šoku. Když byla u nás, už to měla strávené a vymyšlený postup, ale při vyprávění se jí výrazně zvedal hlas.
Teď k bodu dvě. Květuška se rozhodla, že vzhledem k tomu, že ji nic netlačí, manžel ji živí a dítě má teprve 11 měsíců, tedy bude doma ještě nějakou dobu, najde způsob jak udělat to, co jí paní na úřadě poradila. Sama pro sebe (a že mě holka překvapila) si to ospravedlnila tím, že prostě jen "podniká na nečisto" s téměř žádným ziskem a je tedy v pořádku, že na to nemá žádný papír. Dortíčky se rozhodla podstrčit spřáteleným kavárníkům a vlastně jen testovat, jestli to lidem chutná.
No a další šok byl na světě. Své dortíčky má vymazlené, recept ladila x měsíců, vše pečlivě propočítala, atd. atd. Pro své testování si vybrala místa, která má sama ráda. Mimo jiné i jeden obchod se zdravou výživou/bistro, kde se specializují na dobré a kvalitní věci. Domluvili se na testování s tím, že majitel bude mít dortíčky "v komisi", čili, neprodají-li se, Květuška si je zbaští sama a na každém dortíku bude mít pan majitel x korun zisk. První várka se vyprodala beze zbytku a do druhého dne. Květuška byla nadšená. Jasně, že si uvědomovala, že je to jako vyhrát zlatou medaili, tedy, že vyhrát je prd, ale obhájit je kumšt. No i tak jí to nadchlo. Majitel volal hned. Stručně jí sdělil, že dortíčky měly úspěch, že si dokáže představit další spolupráci, bla bla bla, ale že provize je moc malá, a že potřebuje dvojnásobnou, resp. raději trojnásobnou... a pak se budou moci na spolupráci domluvit.
Hmm, takovej pěknej obchod (také jsme tam chodili..fair trade zboží a tak..fair trade přístup už by byl asi moc) a Květušku se rozhodli sedřít z kůže. Nebudu se opět pouštět do detailů, ale výsledek by byl, že Květuška v potu tváře vyrobí dortík a když ho prodá ve zmíněném obchodě, vydělá 5 korun, zatímco pan majitel vydělá 15, resp. 20. Nevím, nepodnikám a nikdy jsem nepodnikal. Kamarád mi u piva říkal, že tohle je naprosto normální a v Kauflandu se výrobce jogrutů hádá o halíře s tím, že pokud se nenechá sdřít z kůže, je za ním v řadě x výrobců, kteří se nechají. No, to samozřejmě vím/tuším, ale malý obchůdek s bistrem někde na předměstí... fakt mě to docela zklamalo.
A Květuška? No ta je buldok. Nejdřív se děsně naštvala a pak si sedla k internetu a začala shánět máslo v akci. V rámci diskuse jsme se dostali k tomu, že ona to jasně může vyrobit ještě levněji, ale už to rozhodně nebude tak dobré. Když dá místo másla Heru, je to pořád mastné a trocha cukru navíc tomu zachrání chuť. Ale je to fakt to, co chceme?
Tohle jsou blbé dorty, ale vidím kolem sebe, že to platí naprosto na všem. V celém řetězci, od prvovýrobce až po obchodníka chtějí všichni vydělat a to pořádně. Takže koncový zákazník platí majlant, kterému ale už dávno neodpovídá kvalita, za kterou by vyšší cenu platil rád.
A poučení s téhle historky? Pokud něco vyrábíte, musíte si to prodat sami, jinak na tom nic nevyděláte. No a rozhodně nesmíte na své podnikání mít žádný papír, protože nejen, že se z těch všech papírů zblázníte, ale po zdanění vašich poctivě vydělaných 5 korun, skončíte stejně zase pasením se pod mostem.
Uff, už aby venku svítilo sluníčko, povede to k veselejším tématům:-)