První část rozhovoru s jedním z nejznámějších českých traderů, který obchoduje již přes 20 let. Ludvíkem Turkem.
Dobrý den pane Turku, můžete se představit čtenářům, kteří vás neznají?
Obchoduji od roku 1997, poprvé jsem se začal zajímat o trhy při mých studiích v Austrálii. Zkusil jsem snad všechny možné přístupy a setkal jsem se se spousty investorů a traderů. Posledních pár let se věnuji hlavně intradennímu obchodování futures, forexu a kryptoměnám. Swingově obchoduji také akcie a opce.
Nejčastěji pracuji s Price Action, Order Flow a Market Profile. Price Action je podle mě základem obchodování na burze, bez toho se obchodník neobejde. Market Profile nabízí poněkud jiný pohled na zobrazení dat, kde se kromě ceny sleduje i volume (objem) obchodů. Order Flow jde pak ještě více do hloubky, na něm vidíte velmi detailně, kdo a jak obchoduje.
Jakých největších chyb se dopouští nováčci při tradingu?
Největší chybou je očekávání, že z vás bude do roka a do dne profitabilní trader. Trading je náročné povolání, člověk při něm musí pochopit, co vlastně dělá. Nejde o to podívat se na graf, naučit se pár formací a bude ze mě milionář. Chce to disciplínu, cílevědomost, trpělivost a tisíce hodin na grafech. A také začít co nejdřív naostro. Čím dříve půjde člověk na reálný účet, tím lépe. Demo obchodování je dobré na měsíc nebo dva, pak je rychle třeba začít s co nejmenším rizikem obchodovat reálné peníze. Ale na druhou stranu, lézt na reálný účet, když nevím, co to je řízení peněz, je stejné, jako vzít peníze a vyhodit je do kanálu.
Jaký máte názor na potenciální finanční krizi? Pakliže se ekonomika pohybuje v cyklech, neměla by přijít krize cca po 10 letech od té předchozí? Vy sám další krizi predikujete již od roku 2015, vypadá to tedy, že je prakticky za rohem.
Téma krize, to by byla odpověď na dvě knížky po dvou stech stránkách. Ale dobře, zkusím tedy být kratší. Trhy jsou manipulovány a ovládány centrálními bankami, tak jak každá země potřebuje. Vůbec to nemá nic společného s nějakou ekonomikou, nabídkou a poptávkou, tak se to jen prezentuje veřejnosti. Od roku 2008 centrální banky použily všechny možné nástroje na odvrácení jakékoliv korekce, natož krize. Kvantitativní uvolňování neboli vykupování špatných dluhů od bank za pomoci tisknutí peněz nepodložených ničím reálným je do nebe volající.
Tisknutí peněz byl ale jen začátek. Poté se přidaly nulové úrokové sazby, pak dokonce i záporné, to vše s cílem odvrátit krach systému, který předtím rozkradli špatným vedením. Ono se to takto veřejnosti neříká, protože ta chce slyšet, že je všechno v pořádku a že se o vše a o ni někdo postará. No, někdo se tedy postaral. Retail je nejzadluženější v historii, dluh vlád i korporací okolo světa je často na ATH. I přesto, že už 11 let se do trhu sypou peníze, jsou největší banky Evropy stále extrémně zadlužené. Deutsche bank - největší evropská banka, je už roky na pokraji krachu.
Většina Italských bank má takové dluhy, že neví, co s tím. Výroba v celém světě klesá, Německo těsně minula recese díky vyhlašování HDP na 0 %. Čína oslabuje, nemovitosti v Kanadě, Austrálii a státech USA jsou na pádu podobnému v roce 2007, v Hongkongu si obyčejní pracující nemohou dovolit vlastní bydlení a nájmy jsou tak drahé, že lidé bydlí v klecích, jako zvěř. Japonsko, kde se začalo s tiskem peněz nejdříve, je s dluhy na hlavu srovnatelné s rozvojovými zeměmi v Africe.
Co přinesl neomezený tisk? Rozevření nůžek mezi chudými a bohatými, to samé se děje od roku 2008 v USA, Austrálii a Evropě.
Jako trader si z toho ale nic nedělám, přidám se k trendu a US akcie jsem long už od půlky ledna tohoto roku. Ale lidí a davu mi je líto, protože dříve nebo později tahle trapná hra skončí a ekonomický cyklus se projeví v plné síle. Centrální banky se budou třeba stavět na hlavu, a stejně to nezastaví. A víte, co je nejvíce smutné?
Povídejte…
Že řešení bylo velmi jednoduché. Ano, chápu stav v roce 2008, co se stalo, stalo se. Centrální banky musely přiznat barvu a odvrátit chaos, ale měly to jet pár let a postupně ubírat plyn. Tím by trhy kontrolovaně padly, nezaměstnanost by byla mezi 10%–15 %, nebyla by taková anarchie jako je teď, kdy nejsou lidi na nic a nikdo nechce dělat, populace stárne…
A co v téhle situaci napadne centrální bankéře a politiky? Povolat migranty, kteří to snad mají celé zachránit. A takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Když to zkrátím – podívejte se na film The Big Short, vynásobte si jeho děj „na n-tou“ a zjistíte, jak a kdo trhy opravdu ovládá.
Mohou být kryptoměny záchranným přístavem budoucí krize?
Jen pár vyvolených tuší, co bude mít nějakou hodnotu. Proč všechny centrální banky se zásobují zlatem? Jestli je bezcenné, tak by ho banky jen tak nechtěly mít na skladě, ne? Zkráceně, těžko říci, na investice je dobré portfolio rozložené a mít část ve všem, čemu alespoň trochu důvěřuji. Kryptoměnám osobně věřím, mám jich nakoupeny desítky a stále dokupuji. Na druhou stranu se jedná o rizikovou investici, takže v portfoliu jich mám procentuálně málo. Dále věřím pozemkům, zlatu, akciím sektorů budoucnosti, tj. robotika, AI, marihuana, 3D tiskáren, farmacie, péče o staré lidi, exekuční firmy. A samozřejmě komodity dle cyklů, aktuálně třeba plyn.
První část rozhovoru v nezkrácené verzi si můžete přečíst na webu blockchainfo.cz, druhá část bude teprve uveřejněna.
