Asi nejčastější diskuze běžců vznikají okolo došlapu (vyjmeme-li teda zranění). Jedni vám tvrdí, že se má našlapovat na špičku, druzí tvrdí na střed chodidla (neutrální došlap, tzv. "na placáka"), třetí tvrdí že je to jedno, protože to přijde s tím, jak se člověk vyběhá.
Ono by bylo možná nejdřív dobré si definovat, co se vlastně špičkou, neutrálním došlapem a patou myslí. Protože třeba po špičkách chce 10 kilometrů běhat málokdo. Jestli mi nevěříte, zkuste si hodinu skákat po špičkách přes švihadlo a nepoužívejte došlap přes patu. Dejte vědět, jak to šlo. :)
Dopad na špičku
- Podle mě by dost problémů vyřešilo, kdyby se dopad na špičku začal nazývat dopadem na přední část chodidla. To je někam do oblasti bříšek prstů, kde je asi nejměkčí část chodidla. Zase, zkuste se postavit třeba na tyč a balancovat na ní. Jestli se postavíte na střed, mezi patu a prsty, zhynete nepříjemnou bolestí. Na patu to taky nebude extra příjemný. Jediný snesitelný místo jsou bříška prstů (a udělejte to naboso, bota dost zkresluje).
Dopad na střed chodidla/neutrální došlap
- Podle Pose method tzv "dopad jednorožce", protože ho údajně nikdy nikdo neviděl. Přesto ho doporučuje například Chi running. Jde v podstatě o došlap přes malíkovou hranu nohy, kdy pata i prsty končí na zemi ve stejný čas.
Dopad na patu
- Převážně se tím myslí dopad na zadní část paty, kdy je kotník v dorziflexi (to je, prsty jsou přitažené směrem k holenní kosti).
Tak to máme nějakou základní definici a teď teda, jak by měl nášlap vypadat. Například Chi running doporučuje došlap neutrální (princip yin a yang). Pose method zase došlap přes přední část chodidla, stejně jako například z toho, co jsem četl a viděl, moderní fyzioterapie. Došlap na patu doporučuje snad jen 11 z 10 výrobců objemových bot s vysokým dropem (sklonem) a odpruženou patou. Jinak myslim nikdo. :)
Já sem posledních několik měsíců trávil tím, že jsem hodně chodil naboso. Abych si osahal principy Chi runningu a Poziční metody. A pokud tyhle principy dodržuju, nemohl jsem si nevšimnout, že můj došlap se mění společně s náklonem (jedna z fází chůze a běhu, viz tenhle článek. Jdu-li pomalým/středním tempem (můj náklon ve směru chůze je tedy mírný) a uvolním-li kyčle a nohy, můj došlap je mírně přes patu - Pata > malíková hrana chodidla > došlap na celou nohu. Jdu-li rychlejším tempem (tempo, ve kterém už potřebuju pokrčit lokty do stupňů), nebo mírně běžím, můj došlap se mění víc v neutrální, protože náklon se zvyšuje. Je to tempo, kde už se velice těžko rozlišuje, jestli první došlap následuje víc na patu, nebo špičku. Pravděpodobně by bylo zapotřebí rozbor na běžeckém páse...No a pokud tempo běhu zvýším, tak čím vyšší je tempo, čím větší je náklon, tím větší je tendence k došlapu na přední část nohy. Což dává celkem logiku, protože když si všimnete následujícího rozboru běhu Usaina Bolta, tak ten už ve sprintu patu v podstatě nepoužívá.
Nenechte se ale klamat. Sprinter má za 10 vteřin hotovo a jde domů. Běhat tímhle způsobem maraton považuju za čistou sebevraždu. To vám chudák achilovka, lejtko i šlachy prstů nejspíš nafackujou dřív, než doběhnete na první občerstvovačku. :)
Za samostatnou kapitolu bych považoval rozbory Chi runningu a fyzioterapie u elitních maratónských běžců. Tam, kde Chi running vidí u Kipchogeho a spol neutrální došlap, vidí fyzioterapie, jak například vyplývá z této krátké přednášky
došlap na přední část nohy. Vyberte si, že jo. :)
Každopádně z mojí zkušenosti vyplývá, že došlap se mění společně s rychlostí (a tudíž náklonem) chůze a běhu. Je to spojená nádoba. Jak se ostatně říká, všechno se vším souvisí. :)