O minulém víkendu zažili fanoušci United další ponížení. V městském derby se City prohrávali rychle o tři branky a spousta z nich houfně opouštěla Etihad Stadium zhruba po 40 minutách za stavu 3:0 pro domácí (nutno dodat, že to bylo ještě poměrně milosrdné skóre, stejně jako konečné 6:3). Je teda druhým dechem třeba dodat, že bleděmodrý tým z Manchesteru je momentálně pravděpodobně nejsilnějším týmem světa. Má top kvalitu na každém postu v týmu, prvotřídního manažera a k tomu ještě de facto bezednou kasu v podobě ropných peněz ze Spojených arabských emirátů. K tou v létě ukořistili asi to nejvíc hot zboží na trhu - norskou bestii Erlinga Haalanda, který si troufám tvrdit (pokud teda vydrží zdravotně), přepíše veškerý střelecký historický tabulky. Haaland je podle mě všechno, co po typickým forwardovi manažer požaduje. Disponuje ohromnou silou, brutálním zrychlením na prvních dvou metrech a širokou škálou zakončení. A hlavně, co je asi to úplně nejdůležitější, neukojitelným hladem šikanovat stopery soupeře svým pohybem a střílet branky. Není to pravda na míči nejšikovnější fotbalista, ale ta energie, která z něj srší okolo šestnáctky soupeře, je fakt ohromující. Tuším, že Nemanja Vidic (bývalý stoper Man United) jednou řekl něco v tom smyslu, že většina fotbalistů chce střílet branky, přihrávat na ně, kličkovat a tak podobně. Ale pro něj bylo tím nejlepším zážitkem někomu v tom zabránit. Vidic byl jedním z těch vzácných fotbalistů, který opravdu bavila celá ta defenzivní činnost - vrhat se pod nohy soupeře, bránit útočníkům střílet, zastavovat je za každou cenu. A na hřišti byla jeho chuť úplně hmatatelná i přes televizní obrazovku. Svýho času to byl pravděpodobně nejlepší stoper světa... A to, co byl Vidic v defenzivě, to vidim v Haalandovi v ofenzivě. Jako kdyby opravdu miloval cokoliv, co je spojený s brankou soupeře. V tuhle chvíli je navíc v podstatě neotrávitelnej. Hru mu jen těžko někdo znechutí. Doslova lítá.
No ale dost o Haalandovi...
Byly doby, kdy všechno bylo jinak. United byli na vrcholu a City se pohybovali nad propastí, ze který je vysvobodily až peníze arabských šejků. Málokdo z moderních fanoušků si asi pamatuje, že důvodů fandit Citizens opravdu nebylo mnoho. Klub se přinejlepším pohyboval ve středu tabulky a čas od času si zahrával se sestupem do Championship (kam se taky kolem milénia párkrát podíval). To se logicky změnilo s přísunem financí a kvalitnějšího hráčskýho i trenérskýho materiálu. A byť noví majitelé evidentně chvíli tápali, komu vlastně svěřit fotbalovou stránku, nakonec se jim za přispění ohromný částky peněz povedlo nevyhnutelné - z Man City se stal konkurenceschopný tým na těch nejvyšších příčkách a adept na tituly.
Situace se lámala právě okolo roku 2010. Tam začali bejt městský derby mezi United a City opravdu zajímavý. Už totiž nešlo jen o to, kdo bude vládnout městu, ale i anglickýmu fotbalu. A jeden z těch epických derby zápasů přišel v Community Shield. Což je taková obdoba anglickýho superpoháru mezi vítězem Premier League a vítězem FA Cupu. Což je sice normálně spíš taková poslední ostrá příprava před sezónou pro kluby, ale vyhrát ho, je vždycky lepší, než prohrát. Zvlášť pokud je to současně městský derby...
Zatímco Citizens si svůj kádr postupně budovali a v základní sestavě nechyběli jména jako Kompany, Yaya Toure, Dzeko nebo David Silva, červený tým z Manchesteru byl v tu dobu ve fázi přestavby. Definitivně skončil například legendární holandský brankář Van Der Sar a taky motor zálohy Paul Scholes. Pomalu se muselo myslet i na nahrazení stoperské dvojice Ferdinand - Vidic. Vybraní byli odchovanec Johny Evans a toho času talentovaná dvojice Smalling - Jones. United tak narukovali na City směsí talentu a zkušenosti. Etablovanou stoperskou dvojici s nalevo hrajícím Evrou doplnil Smalling, ve středu zálohy se vedle Carricka postavil Anderson. Mladičký útok měl vést zkušený Rooney doplněný Nanim, Youngem a Welbeckem. No a v bráně se poprvé představil mladý španělský brankář David De Gea...
Zápas na neutrální půdě začali lépe hráči v červeným. Už ve čtvrtý minutě rozehrával nakrátko rohový kop Anderson, Naní poslal centr na zadní tyč, kde číhal Rooney, ten hlavou vrátil na hranici malého vápna, Welbeck se pokusil zakončit akrobaticky a po něm se ještě ke střele dostal Smalling. pro City to sice dobře dopadlo, ale United byli viditelně při chuti. Rychlým a intenzivním fotbalem dělali ze začátku sezóny problémy nejednomu soupeři a své by o tom mohli vyprávět třeba v Arsenalu, který na Old Trafford inkasoval debakl 8:2...
Ve 23. minutě zahrával standartku na hranici vápna Rooney a nechybělo mnoho a svůj projektil mohl namířit do horního rohu Hartovi branky. A o chvíli později se do vápna sérií narážeček prodrali Welbeck s Nanim. Bohužel pro Ďábly chyběla finální přihrávka. V 36. minutě z dálky pro změnu Nani těsně minul a protože hráči v červeném nedokázali svoje šance zužitkovat, chopili se svojí ojedinělé šance hráči v bleděmodrém. Standartka Davida Silvy skončila na hlavě Lescotta a City z ničeho nic vedli. Velmi nejistým dojmem navíc při centru působil nováček v anglické Premier League David De Gea, který se sice nejdřív vydal do chumlu hráčů, ale pak si to rozmyslel, zastavil se a prakticky tím odkryl celý prostor brány. Španěl tak jako nástupce legendárního Edwina Van Der Sara nezačal dobře a o pár minut později to podtrhl při dalekonosné střele Dzeka, která sice před gólmanem Man United zaplavala, ale rozhodně byla chytatelná. De Gea ovšem reagoval pozdě a City tak po poločase odcházeli daleko spokojenější za stavu 2:0...
Sir Alex Ferguson reagoval o poločase střídáním. A pokud si někdo myslel, že pošle do hry další zkušenosti, aby United ve Wembley úplně nepropadli, mýlil se. Stálici zadních opor Ferdinanda nahradil Johny Evans, kapitána Vidice zase Phil Jones a Carricka odchovanec Tom Cleverley. Věkový průměr jedenáctky na hřišti tak ještě výrazněji klesl...
City se ale díky tomuhle zásahu do zápasu ocitli doslova na kolotoči. Bezstarostně hrající United si se skóre vůbec nelámali hlavu. V 52. minutě už to bylo jen o gól, když standartku Ashley Younga zužitkoval Smalling. A nabuzení Red Devils pak o pár minut později předvedli naprostou parádu, při zasloužené vyrovnávací brance. Na polovině soupeře přebral míč Rooney, přihrál Cleverleymu, který našel Welbecka, ten přiťukl zpátky Rooneymu, pak se k míči dostal Nani, znovu Rooney, Cleverly a ten ve vápně vyzval Naniho k vyrovnání. Rychlou kombinaci navíc Portugalec famózně zakončil přes padajícího Harta a bylo to 2:2. Akce, která musela bavit snad všechny fanoušky fotbalu (vyjma těch, co fandí City)...
Zápas se nám po góle na 2:2 uklidnil a bylo vidět, že jde přeci jen o víc, než o poslední přípravný zápas. Ani jedna strana nechtěla v zápase padnout.
A když už to vypadalo, že se ve Wembley půjde do penalt (v Community Shield se nehraje prodloužení, ale po 90 minutách v případě nerozhodného stavu rozhodují pokutové kopy), přišla poslední šance City v 93. minutě a podobná standartka, která předcházela prvnímu gólu. Silvovu rozehrávku se pokusil prodloužit Dzeko, ale tentokrát bleděmodří neuspěli a míč z vápna uklidil dlouhým odkopem Rooney. Zatímco 9 hráčů v červeném zůstávalo na vlastní půlce, míč se vydal pronásledovat Nani. A tolik překvapil na polovině hřiště stopera soupeře Kompanyho, že ten nedokázal ani zpracovat, ani před portugalcem míč uklidit do bezpečí. Sedmnáctka v dresu United tak ukořistila míč a v poslední minutě zápasu se sama řítila na brankáře Harta. Tomu udělala povedenou kličku a po zemi zakončila do prázdné brány! 2:3 a červená část Wembley propukla v obrovskou radost.
Nutno podotknout, že i přes naprosto fantastický start do sezóny, to byla zároveň tečka za poháry v sezóně. United prohospodařili (asi i díky chybějícím zkušenostem) náskok 7 bodů v čele ligy těsně před koncem a darovali titul v Premier League právě městskému rivalovi po infarktovém ligovém závěru pro obě strany. O tom ale jindy...
Celý zápas zde