Marně namáhám hlavu, mozkové závity šrotí na plné obrátky. Ne a ne si vzpomenout, kdy naposledy jsem prožil nějaký den bez radosti. Nějaký důvod k tomuto stavu se vždy najde. Nemusí to být nic velkého, stačí maličkost a hned je důvod k radosti. Možná ji neprojevuji navenek, ale uvnitř si ten pocit hýčkám a vychutnávám.
Největší radost mám z toho, když se mi povede udělat radost jiným. Nedávno jsem překvapil ženušku (Oja) nočním stolkem, který neměla a plamínky v jejích očích mi prozradily, že radost má. Dcera měla radost, když jsem jí poslal do nemocnice fotky jejího psa. Syn měl radost z vašich reakcí na pana Vajíčko. A já se radoval z jejich radosti.
Někdy se mi stane, že se okolí diví, proč se neraduji, když se mi něco podaří, a tvářím se jak studený čumák. Asi to bude tím, že nemám potřebu dávat okázale najevo svůj vnitřní stav. V podstatě se ani hlasitě nesměji a mé letmé úsměvy si mnozí vydávají za úšklebek.
Takže lidičky, ať už se tvářím jakkoli, radost určitě mám ;-). Ač to tak mnohdy nevypadá, v duchu křepčím jako můj ježek.
