Kde jsou ty časy. V současné době tak akorát lehce vzpírání, mrtvý tah a podobné odnože. Když vezmu v úvahu, že takový plný sud piva váží (+- 65kg) o šest kilo více než má maličkost, tak při průměrném počtu 15 sudů na den je to celkem slušný výkon ;-). Když k tomu připočtu 10 až 15 palet okolo dvou metráků, tak se v práci nasportuji až až.
Jako dítko školou povinné jsem na tom byl lépe. Hrával jsem fotbal a ještě dnes mám kolena zjizvené od drhnutí škváry;-). Mimo to taky soutěžil jako mladý hasič a nějaké ty školní přebory ve šplhu, přeskoku přes kozu a podobně.
Asi nejlépe mi však šlo běhání v přírodě. Žádný kros, ale orientační běh. Pokud někdo neví co to obnáší, tak to vám dají do ruky slepou mapu (bez názvů), podle které běháte nebo klušete po lese a hledáte kontrolní body, na kterých označujete závodnickou kartu. Pokud nezabloudíte a dorazíte do cíle, karta se vyhodnotí a máte-li nalezeny všechny kontroly a slušný čas, máte šanci na „bednu“;-). Mimochodem (pro 
Jednou jsem měl možnost běžet, tehdy celkem oblíbený, Běh bílou stopou SNP. Start byl v Bánské Štiavnici a cíl, jak jinak, v Bánské Bystrici. Něco kolem 50-ti km na běžkách přes hory a doly. Atmosféra perfektní a nožičky v cíli kudrnaté ;-). Měl jsem tehdy běžky s dřevěnou skluznicí a nějak málo je napustil voskem. V polovině závodu už jsem jel na holém dřevě. Do kopečků to byla paráda. Všichni okolo těžce „stromečkovali“, aby se dostali nahoru a já jako frajer capkal kolem nich rovně. Na otázky, co mám namazáno, jsem odpovídal, že už nic. Vycapkal jsem na kopec a na druhé straně prudký sjezd. Na kopci stáli pořadatelé a každého varovali, aby pořádně „plužili“, jinak je budou dole sbírat do pytle. Opět jsem nasadil rovné běžky a lážo plážo se jal sjíždět kopec. Pár metrů mi to jelo, ale pak jsem se musel odrážet hůlkama, abych se vůbec dostal dolů. Ta druhá půle závodu fakt dřina.
Jak jsem napsal na začátku. Kde jsou ty časy. Dnes nejraději provozuji „gaučing“ :-D.