Co vše se v našem životě od zítřejšího dne změní?
Nejde ani o žádná nová pravidla, jde o psychiku. Pro mnohé je tato situace už dostatečně těžká, o to těžší bude se s někým nemoct vídat.
Zprvu jsem si osobně myslela, že uzavřením okresku se pro mě nic nemění, ale mění se toho mnohem víc, než jsem si myslela.
To, co mě v této době drží nad vodou, jsou právě přátelé a rodina, se kterými se můžu vidět. Po chvilce jsem si uvědomila, že ačkoliv zanedbávám přátelé a nedávám jim tolik, kolik bych měla, tak že od zítřejšího dne nebudu mít ani tu možnost. Člověk si vždycky uvědomí tyto aspekty, až je pozdě.
Vidím to den co den na mámě, která dělá v domově důchodců. Když s ní o tom mluvím, jde mi až hrůza po zádech. Lidé tam neumírají jen kvůli "smrtelnému" viru, ale protože tam nikoho nemají. Sestřičky se u nich nemůžou dlouho zdržovat, ke všemu se kolem nich motají v ochranných pláštích, s respirátorem a štítem. Lidé jsou zde nešťastní, nemůžou se vidět ani mezi sebou, natož s tím nejcennějším, a to s rodinou. Jsou to jen lidé, co tráví dny a noci ve svých pokojích.
Pro ty, jako já, co budou tato opatření v rámci možností dodržovat, bude situace hodně podobná. Ačkoliv se budu s rodinou moct vídat, tak přátelé jsou opět ze hry.
Proto doufám, že toto „opatření“ dopadne pozitivně, co se čísel týče a doufám, že budou uspokojující pro naši vládu. A že se brzy sejdeme nad tuplákem dobře vychlazeného točeného piva.
Doufám, že nikomu nebude vadit, že si zde odložím tuto myšlenku. A že jsem zde "vyzvracela" vše, co se mi teď honí hlavou. Znáte to, ženy a jejich myšlenkové pochody. :D
Každopádně. Prosím proto všechny čtenáře, kteří mají cokoliv proti, aby zde nevyvolávali diskusi. Tímto sdělením chci jen poukázat, že pro některé toto období může být ještě těžším, než doopravdy je. Nechci zde vyvolávat diskusi o tom, co naše vláda pokazila nebo udělala dobře.
Osobně jsem v tomhle docela nestranná, tzn. Nepodporuji vše, co si usmyslí, ale respektuji to. A v rámci slušnosti a možností dodržuji vše, co je dáno.