Chápu jak je to myšleno a děkuji.
Není to dávno, co jsem ležela s kanylou a s minimálním pohybem v nemocnici, ale vidím v tom jeden rozdíl. Tehdy mi něco bylo, tehdy jsem se léčila se závažnou věcí. Tentokrát mi ale nic není, jsem jen "oběť" bezohledného zachování otcova kolegy a špatného načasovaní. Možná je nutné podotknout, že s otcem netrávím čas. Pokud 2h/měsíčně, tak to bude hodně, proto mě to možná tolik svým způsobem štve. Ale chápu, vždy může být hůř a musí se to brát z pozitivní stránky.
Každopádně i tehdy v nemocnici jsem se koukala do dálky z okna a chtěla jsem ven.

Takže děkuji za další uvědomění a pokusím se to brát pozitivně!