Některé věci, které T. vykládá o Španělsku, jsou těžko uvěřitelné. Třeba příběh o severokorejské kávě. Posuďte sami:
Zhruba rok před smrtí generála Franca se v Katalánsku narodil potomek šlechtické rodiny. V rodném listě se můžete dočíst Alejandro Cao de Benós de Les y Pérez, ale dneska si říká také 조선일, Čo Sŏn-il, ve volném překladu „Korea je jedna“. V tomhle videu se ratolest z rodu baronů z Les a markýzů z Rosalmonte vyznává ze své fascinace komunismem a Koreou. K té druhé přišel, když jako náctiletý poznal v Madridu severokorejskou rodinu. Věrohodné, že?
A tak se Alejandro rozhodl založit klub korejského přátelství. Trošku neseverokorejsky má také webovky: http://www.korea-dpr.com Pokud vám asociuje se Svazem československo-sovětského přátelství, asi nebudete daleko. Alejandro je jeho zakladatelem, prezidentem, jediným placeným zaměstnancem… Zkrátka takovým samovládcem.
Krom toho jako vzorný příznivec severokorejského režimu soukromě podniká. Služeb Alejadrovy cestovní kanceláře můžete využít například v případě, kdybyste se chtěli do Severní Koreje vydat na dubnovou konferenci o blockchainu a kryptoměnách: http://www.korea-dpr.info/dprk-blockchain-conference-2019.html
Severokorejský nadšenec ovšem své podnikání diverzifikuje, a tak ve svém rodném městečku nedaleko Barcelony otevřel takovou klasickou, tradiční soukromě vlastněnou kavárnu Pyongyang Cafe. Všimněte si prosím zejména sortimentu. Člověk se hned cítí jako v nějakém roztomilém zákoutíčku nedaleko obří sochy některého z Kimů:
