Dnešní plány narušila sms od spolubydlícího, že se pes celý den dáví. Ráno jsem zaznamenal, že občas zakašlal, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Už jsem měl odučeno, proto jsem mohl hned vyrazit.
Přijel jsem domů, po celé předsíni zpěněné loužičky, ale pes nikde. Nejspíš ho taťka vzal v rámci rehabilitace na procházku, což se za deset minut, kdy jsem stačil poklidit nepořádek, potvrdilo. Hned jsem si psa převzal a mazal s ním k nejbližšímu veterináři. Přijdeme k zamčeným dveřím ordinace a na nich je cedule, že dnes chodí pouze objednaní pacienti. Po telefonu mi paní doktorka sdělila, že za ní přijít můžu, ale že zrovna zaskakuje za kolegyni v Žebětíně, což není zrovna blízko. Doporučí mi alespoň pár kolegů v okolí. Dnes mám zabarikádovanou garáž. Včerejší upozornění na vratech jsem ignoroval, nepřeparkoval jsem, protože jsem se dnes autem nikam nechystal. Tak musíme za dalším zvěrolékařem pěšky.
Po několika záchvatech kašle jsme kliniku našli a posadili se do čekárny k dalším psům. Mladé asistence jsem sdělil, co nás trápí a vzápětí jí to pes předvedl. Asistentka zmizela do ordinace, za chvíli se však k nám vrátila, s tím, že máme počkat venku. Jeden pes v čekárně má diagnostikovaný psincový kašel, který je velmi infekční. Psi už se samozřejmě stihli navzájem očichat.
Za necelou hodinu se dostáváme na řadu a v ordinaci se po vyšetření dozvídám verdikt - bíglík má též psincový kašel. Dostal nařízený klidový režim (nachodil nejmíň pět kilometrů), zákaz setkávat se s ostatními psy (také jsme pár stihli potkat), doporučení konzumovat měkkou stravu (rozmočené granule mu nejedou), užívat pravidelně tabletky (ty má schované v salámu) a za týden až čtrnáct dní by zas měl být fit.
Při zpáteční cestě jsem chtěl vyzvednout dopis z pošty, ale ouha. Od září mají některé dny zkrácenou pracovní dobu do čtyř. Samozřejmě právě na dnešní den to připadalo a já to o pár minut nestihl.
