Nebudu lhát, vykolejili mě rodiče. Oni jeli na dovču a já si málem zabouchnul klíč, všechno řeší veranda.
Že ne?
A kdo z Vás z mého díla ví, kde v Novém Strašecí bydlíme?
To už je znalost je znalost pro fajnšmekry? Tak si pojďte pro králíka. (Je na verandě)
Al. Jiráska 1214 a neposeru se z toho, veranada byla prostě zrovna otevřená. (Ale to se nám může stát častěji, což?)
"Mě ta Tvoje schíza baví." to mi říká vždycky máma.
Jen mě mrzí, že Oplištliová nezvládla ten prvotní šok ohledně přizvání do komunity, opravdu bych moc chtěl, aby moje hudebně teoretické texty (Což celé moje dílo v podstatě je) překládala do angličtiny, protože to já neumím.
Kdo by se uměl hrabat v análech tak, jako to uměl Bartoň, ten by věděl, že se s profkou Oplištilovou přece máme rádi, odjakživa, mé nemístné komentáře typu: "A pak co." Mé koukání skrz prsty, to všechno lze odvodit i z mudlovského světa.
Je mi tam prostě fakt blbě z těch rozborů, protože vidím příliš, trocha tajemství je v hudbě potřeba a mně zrovna připadalo sprosté to rozebírat tím jejím způsobem.
Ona na můj způsob rozboru skladby řekl bych taky nemá žaludek, tak to dopadne, že já letos nic neprezentuji a zápočet povinného předmětu je zatím s otazníkem, jestli mi na to nedaj někoho jiného.
Au?
Tak se jdu konečně podívat do školního mailu, ale proč mi nikdo nic neřekne, když jde o mě, to fakt nevím.
Zkusit si na zvuk sáhnout, to člověka kontrapunktu naučí a někdy se stane i to, že mistr přizná, že se zmýlil.
V hudbě omyly jsou, nemyslete si a je jich tak nějak celá historie, známe jen ty, ať už omyly, nebo neomyly, které někdo pochopil.
Schoenberg by řekl, že krása je všude, kde jí někdo umí (a teď nevím jestli) vidět nebo hledat. Taky už asi stárnu, na konzervatoři jsme si mohli o tomhle povídat denně a vždycky to byla sranda, ale na HAMU "prozrazuju" o čem bude "analýza".
Jsem ten typ, co si raději povídá, chtěl jsem to profce nějak říct a namočil jsem jí do těch nejčernějších úvah, které jsem o ní měl.
Jednoho dne možná pochopí, proč byla v klubu přátel z HAMU opravdu první, komu jsem o svém tajném blogu řekl a tedy přicházím s výzvou: "Čtěte mě, paní docentko, v této studnici se najde dost lásky pro každého, ale o hudbě lhát to já nehodlám a proto Vám asi žádný geniální graf o tom, jak to 'asi dělali' tenkrát, nikdy nedonesu. Musel bych i sobě jednou přiznat, že o těch tvarech vím a o tom já si tedy nejsem nikdy jistý. Kdo prohlédl skrz, ten možná už chápe, jaký je hudba 'jazyk'."
Tedy: Jazyk je to tam, kde se smysl pro tvar už ztrácí, kde krystalizuje význam a každý Vám řekne o Ebenovi: "Já vím, že Vy varhaníci ho máte rádi, ale nerozebírejte to u Oplištilový, ono to tam už nejde."
Protože je to opravdu jazyk, slyšet Ebena z nahrávky je utrpení, ale na dobrých varhanách 'naživo' je to vždycky své a vždycky svým způsobem krásné.
Jen reproduktor neumí ty varhánky no... Je to smůla.
Krása a smůla jsou pro mě bratři, jenom abyste si nemyslela, paní docentko, někdy trochu smůly vyhledávám, snad když chci dělat pochodeň, aby nám svítila na dlouhou cestu k Vánocům.