Včera se máma hrubě rozčilovala nad telefonátem, v kterém se Vašík zastal Monči...
Ale to vem čert.
Dnešní ranní hodiny od devíti do jedenácti hodin jsem strávil s bráchou Vojtou a tátou na topolové plantáži.
Na té je krásně vidět, jak se lže o dětské práci: Tenkrát jsme byli (když jsem byl v deváté třídě) dobře stavění na to, abychom les vysázeli a je to veliká rodinná hodnota.
Jsem zrovna tak hrdý na plot, který jsme natírali s bratry a pili otevřeně (před osmnáctým rokem života) na ulici nealkoholické pivo.
Místní to brali s úsměvem, jaxe pracuje u Kotyků.
Já tedy vždy vymýšlím, jaxe z toho částečně ulít, třeba dnes jsem jednu práci dole na plantáži nechtěl dělat, protože musím nějakou dobu ošetřovat svůj zraněný palec na pravé noze. (Někdy v listopadu mi slezl nehet po chůzi.)
Klestil jsem tedy stromy na výšku, mačetou, a když jsem si udělal první mozoul, šel jsem si poslouchat do auta muziku (zvětšovat ho, by bolelo a pro to má táta pochopení.)
Strávili jsme krásné dopoledne se psem: Přikládám foto kácené plantáže:
S Vašíkem jsme hráli výbornou partii, kde mě vychytal na otráveného koně, zajímalo mě proč ho dal pryč a tak jsem se nechal docela solidně vytrestat. Jináč jsem prý stál velice dobře a na výhru, měl tam jen jeden chyták, do kterého jsem spadnul a chvíli to vypadalo na koncovku s mojí kompenzací střelce a věže za dámu. Nakonec ale pohrozil i dvěma maty najednou a já se potupeně vzdal.
Přišel mi kabel MIDI do USB a tak už budu moct zase čarovat s klávesama.
Život je fajn!