Asi jo...
Válčím hlavně s jazykem, asi jste si všimli, jak používám 'polouvozovky'. Ve 'větné stavbě' by se řeklo 'na předměty'.
Baví mě tyhle hříčky, tautologické vyznání nesmyslu: "Předmět je předmět, ale 'předmět' je podmět."
Dobře, tak i na podmět. Ne na podnět, podněty jsou dobré jako inspirace, podmět ten musí být.
Až na větné ekvivalenty, typu: "Sněží, prší, chčije, Je (Tady by se neřeklo 'Ono', ale 'On'.)
Je to bezvadné, protože větné ekvivalenty můžou mít za pomět Boha samého, prostě nám tu 'prší Bůh', 'sněží Bůh', chčije On, tvl, nepochopíš, jak tenhle kluk uvažuje o Bohu.
Bůh, možná spíš než hudba, je možnost milovat a milovat se můžeme rozhodnout, a spíš než se hloupě zamilovat, budovat něco většího. A té lásky, kterou znají v mozku spíš mladí, takové to zasnění se, okouzlení, toho nemusí být tolik, i když je to vždycky krásné, tak láska a zamilovanost jsou dvě věci a troufám si říct, že láska je volba.
Volba o starost, volba být blízko, nikdy ne volba ovládat a proto nemůžu mít Sáru, můžeme se časem vidět, snad, ale moje minulost prostě značí, že jsem se vrtal do jejího problému a nemá řešení být tu tak, aby to nebylo téma.
Do toho ten mandát, že jsem něco dokázal, ukazuje, že bych byl napořád nemocný.
Blízké neanalyzujte, ani dobře, ani blbě, překáží to v tom mít rád.
Ani se nedivím, že se ve školách tak dlouho učí správné používání českého jazyka, bráníme se jím zuby nechty tomu, aby nás někdo ovládl.
Jsem vděčný, že 'Hudbu' můžu používat v rámci vlastních pravidel, nikdo mě tak neovládne, zůstávám v ní svobodný a ''Ale' je Hudba'.
Bylo mi řečeno, že koule mám největší. Jednoho dne bych chtěl pochopit druhého, tak je se mají chápat dva v lásce.
Ne tak, že vyhmátnu cizí problém a radikálně ho vyřeším a budu pán, ale tak, aby starost nebyla jen Její, ale Naše, tak abych nesl 'Kříž' "ve dvou" a abych byl svatý alespoň trochu, jako Šimon z Kyrény.
Chtěl bych sdílet zážitky s 'Hudbou', takové to, že vše, co jsem napsal, bude alespoň trochu oslyšeno, pochopeno, žito a sdíleno.
Sára bohužel nemá hudební sluch jako já a tak by mi neřekla co víc, než 'krásný', protože krásu pozná, ale hudebně jí nerozumí. Na to musíte znát funkce, rytmy a intonaci, mít v prstech historii hudby, mít 'nahráno' ♥.
Jdu na oběd.
Milujte!
Honza