Vím, zapomínám na čtyři celé, ale to není to o co mi jde:
Proč se to zapsáno s čárkou vyslovuje skoro vždycky chybně? (Dvě celých osmdesát.)
Vypadá to potom, jako by tam bylo celých těch osmdesát a muselo by se říct 'alespoň "čtyři"', aby ta osmdesátka dávala syntaxovou logiku.
'2,84 = dvě celé os'u'mdestát čtyři 'setin'.' Jsem pro tento jasný a srozumitelný syntax, když už...
Je tu zajímavá ta synchronnost, že máma jedna celá (náct), dvě celé (cet), tři celé (cet), 4 celé (cet) a na pětce už se to otáčí na 5 celých (sát).
Ono je jednoduché to vysvětlovat tak, že nám ten jazyk tak funguje, že to napoví, že za pětkou je cokoli navíc už desítce a za padesátkou stovce a proto se od pětky zaokrouhluje nahoru...
Ale vysvětlete to diskrétně... když je v dětských letech pětka celé číslo a o nule se nemluví, taje takřka (takříkajíc by se řeklo dřív) nemožné...
Vem to čert, v pět ráno takové myšlenky být mohou (tady už jsem zase pro slovo můžou, když už ho máme, 'můžou se může'- heslo, které razím já-..).
Přiznám se, než mi to udělalo korekturu, psal jsem to jako "osumdesát" i bez polouvozovek s u, (čti výš).
Zkusím ještě zabrat (spát), ale po páté už to asi nepůjde.