Přátelé,
je mi to blbé, ale včera měla mít Sára akci a Kseniia mi napsala den předem poslední zprávu: "Musíš tam, chápeš?"
Říkám ano lásko a jestli ano tak ne, nemůžu tam.
Připadám si rozpolcenější, než kvantový počítač, který dokáže říct "Ano i ne!"
Míše Augustinové už jsem ukazoval skladbu s názvem: "Miluj" a Jediným slovem, které se ve skladbě zpívá, je "Miluj!"
"Není to moc odvážné?" ptala se Míša z legrace. Říkám jí: "Já to tak dneska mám."
Inu i hloupý imperativ na takovém slově nemůže být zlý, ale 'některé věci nevynutíš, Janíčko', říká mi Čoudelčin hlas, když na toto slovo myslím.
Jsem ztracen, sdílím noty:
Kseniie jsem dopsal slova:
tak jo, Kseniio, dneska se zamyslím nad tóny, kterými Tě můžu držet, jako by sloup nebyl jen k opoře, ale i jako lampa, co svítí na cestu.
