Slavili jsme celá velká rodina, všichni tři bráchové, dva s ženami a dětmi, mamka Monči, bráchové ženy a já.
Bylo nás třináct.
Úsměvná historka je, že jsme slavili v klášterním šenku a přišel tam náhodou i strejda s tetou a dělali, že nás nevidějí a vypadli.
Franta zrovna kouřil, zaslechl: "Chceš se s nima bavit" (Světlana)
"Nechci." (řekl strejda Petr.)
Držitel ceny PEN klubu pořád nemusí být ideální bratr a strýc, dluží mi knížku o malířích, snad si vzpomene, psal jsem mu už dvakrát.
Kromě té scény to byla dobrá oslava: Mamka dostala sluchátka s noise-cancelingem SONY, chytré hodinky na měření tlaku, tepu a kroků a spoustu kytek.
Včerejší koncert katedry skladby byl náramný, s Kubou Amchou jsme se shodli, že nejlepší to měla Čoudelka, škoda, že jí vypadla jedna skladba.
Mně se líbila i spektrální skladba Patrika Hermana, ale z MIDI zněla na semináři lépe.
John Franek mě dobrá forte, ale když se zvuk zeslabil, bylo slyšet, jak je hudba prázdná.
Benjamin Kotík to měl na začátku upatlané, ale tam, kde se rapovalo to bylo dobré.
Mark Karpilovský měl hudbu taky skvělou, ještě jednou jsem mu gratuloval do chatu.
S Čoudelkou jsme si vyměnili několik vět: "Gratuluju." "Nechcem," (Odmítal ruku.) "ale dík!" "Dobré to bylo, pozdravuj rodiče."
Pokývala...
Snad moje orchestrálka v Ostravě bude znít obstojně ve vztahu k tomu, co jsem včera zažil, na katedře je spousta výborných skladatelů.