Nedávno mi zavolal kamarád: "Zdar, co děláš zejtra a pak dalších dvanáct dní?"
Já na to: "No, jelikož se strašně nudim, tak vytvářim hodnoty prací a lelky zabíjím nekonečnou zásobou svých koníčků. Děje se něco?"
On: "Normálně se mi včera zdál sen...", následuje jeho popis absurdně zcestných dohromady se prolínajících zážitků a to celé končí slovy: "... no a pak jsme se koupali pod vodopádem v Norsku. Takže jsem dostal neodolatelnou touhu se tam vydat a tak ti volám. Všechno už mám promyšlený....."
Nevím jestli už za ty léta pochopil, že naše bujará doba studentského života dávno pominula a s přibývajícími povinnostmi nejde jednat už tak pružně jako tehdá, kdy stačilo jen lusknout prsty... na druhou stranu, člověk by nikdy neměl zklamat kamaráda.
Takže po následné explozi myšlenek ve svý hlavě něco ve mně povídá: "OK. Ale dej mi prosim tě alespoň osm hodin na přípravu, ju?"
A on na to: "No ty krávo, tolik? Ty asi vopravdu stárneš..." (následuje smích) "Já věděl, že se ti to bude líbit, tak teda zejtra, zdááár."
Položil jsem telefon, posadil se, udělal si kávu a začal sepisovat co všechno musim do zítra stihnout vyřídit. Počínaje tím, jak doma ženě vysvětlit, proč odjíždím na 14 dní mimo plán pryč a konče tím, jak si zařídit v práci volno a obstarat za sebe náhradu, jelikož jsem nenahraditelnej :)... jistě si dokážete představit, kolik to stálo úsilí. To všechno ostatní pak už byla brnkačka...
Naštěstí jsem už za ta léta na překvapení zvyklej a vim, že nejhezčí akce vždycky bejvaj ty neplánovaný. A co bylo dál, o tom zase někdy příště... ;)
