Někdy začátkem tisíciletí jsem musel provázet po Praze českého emigranta, který cítil potřebu po obchodním jednání projít si místa svého mládí a zavzpomínat. Pro mě to ovšem bylo spíš utrpení, zejména když mě zatáhl do restaurace v Husově ulici, kde tehdy stála plzeň 80 Kč a nikterak zajímavá večeře z masa 400 Kč, což pro mě byly peníze, za které bych ve stejné Praze, ale v naší okrajové čtvrti, mohl zapařit na celý večer. Smažený sýr, který jsem si nakonec dal, byl sice o něco levnější, ale jak se ukázalo, zase to nebyl sýr, ale rostlinná náhražka. Nabízet „smažený sýr“ za tři stovky a ještě ho připravit z rostlinné náhražky kvůli úspoře snad deset korun na porci, to může udělat jen opravdový šmejd, co si neváží svých zákazníků.
Aby nedošlo k omylu, já si poctivých podnikatelů v branži vážím a je mi jich líto, protože se na ně valí jedna rána za druhou: zákaz kouření, EET, lockdown, teď kontrola certifikátů… Není to vůbec snadná práce a zrovna teď i dost nejistá. Ale chamtivců, kteří udělali turistická místa nepřístupná pro normální lidi, těch mi opravdu líto není. Jen pro zajímavost, schválně jsem do Husovy zašel: stejná restaurace dnes, po dvaceti letech a při zcela jiných platech, nabízí plzeň za 50 Kč a večeři za 200 Kč. Ale i tak měli smůlu, naštvat mě špatnými službami je snadné, ale získat si důvěru zpátky trvá dlouho, v tomto případě na to nestačilo ani tolik let.
Pro mě, který se centru Prahy vyhýbá, tak byly nedávné procházky centrem velmi poučné. Můj celkový dojem byl takový, že všechny ty špatné věci sice ubraly pražské gastronomii na kvantitě, ale zase kvalita tím dostala o trochu větší šanci se prosadit. Navzdory všemu se za poslední roky objevila řada nových kaváren, bistra, zajímavé stánky s občerstvením (a to nejen dnes už slavné Manifesto), malé pivovary, které to s pivem myslí opravdu vážně (Cobolis, Dva kohouti, Loď pivovar) či zajímavé a originální restaurační koncepty. Dříve se samozřejmě podobné podniky objevovaly také, ale spíše mimo širší centrum (jako například všechny tři provozovny Hostivaru).
Tak uvidíme, jak se celý obor bude vyvíjet, až pandemie jednou (doufejme) pomine a do Prahy se zase začnou sjíždět turisti. Bojím se, že pak se vrátí i gastronomičtí šmejdi a jejich ceny. Ale snad tou dobou už budou i centru Prahy pevně zakotveny i podniky zajímavé, kvalitní a originální.