Tak jste si nás prohlédli? dí duch.
Povím vám tedy náš příběh...
Byli jsme lidé jako vy, s běžnými radostmi i starostmi, chodili jsme sem, do našeho kostela v dobách dobrých i zlých, pomodlit se, porozjímat, chodili jsme za naším moudrým panem farářem pro rady i pro útěchu v dobách krutých hladomorů i válek...
Po poslední velké válce nastaly špatné časy pro náš kostel. Mnoho nás odešlo, kostel chátral, mocní lidé té doby nepřáli naší víře ani kostelům... Náš chrám se rozpadal a nás už zůstalo jen pár...
My jsme Věřící. Tak nás nazvali, lidé jako vy, lidé dobří.
Jsme tu, abychom pomohli. Pomohli našemu kostelu...
Pomůžete nám i vy?
Předáme vám odkaz, nikoliv odkaz našich předků, ale pár písmen, pár tajemných slov, přes které nás můžete navštívit.
Můžete nás navštívit i ve skutečnosti a přispět na opravu našeho kostela. Děkujeme vám, že jste za námi přišli.
Brzy už nás tu nebude potřeba a vy živí opět budete navštěvovat toto místo...
Tajemný odkaz vám zjevím na konci vaší pouti. Teď jděte ve jménu božím....
Opouštíme smutné místo. Smutné, ale plné naděje. Naděje díky nám, lidem...
Sbohem, Luková...