Pokud bydlíte na vesnici, či na malém městě, jistě budete znát tento zajímavý jev.
Jev sdílení informací mezi jednotlivými kamerami.
Kamery vyhlížejí z oken či posedávají venku na lavičkách. Jedná se o jednotlivá čidla této sdílené sítě, po níž se šíří informace rychlostí blesku.
Síť je většinou decentralizovaná. Jednotlivá kamerová čidla v podobě bystrých a pozorných místních babek sledují vše, co se kolem šustne.
Než tyto získané informace nasdílí s ostatními nody této sítě, přidají k nim svá redundantní neboli nadbytečná data, která jsou však pro ně velice důležitá a bývají účelově dopočítávána.
CRC samozřejmě neexistuje. Pakety dat jsou jednoduše posílány k dalším nodům, které k nim přidávají své získané informace a tyto již tak ztrácejí na své originalitě.
Nikoliv však na funkcionalitě. Vše funguje hladce. Data jsou prověřena, schválena a posílána dalším a dalším nodům.
Také v menších městech mívají jednotlivé domovní bloky své kamerové systémy, které se houfně sdružují do jednotlivých lokálních informačních uzlů.
Největší potíž těmto kamerám však vzniká při identifikaci zcela neznámých objektů.
Tyto neznámé objekty, zachycené nějakým kamerovým čidlem, jsou konfrontovány s informacemi zachycenými z ostatních nodů sítě.
Pokud se zjistí neshodnými, jsou uloženy k pozdějšímu zkoumání.
Vypadá to jednoduše, ale pokud nejsme součástí sítě, nemůžeme řádně proniknout do jejího zákulisí.
A to je asi tak v základu princip fungování tohoto kamerového systému.
Dávejte pozor, i vy se snadno můžete stát jeho obětí.
Nepodlehněte mu!
