Elektromotory, to je něco pro mě. Už jako malý chlapec jsem se z nich radoval a roztáčel s chutí jejich hřídele. Sbíral jsem motory menší i větší, od motorku hračkového typu IGLA až po motorek ze stěračů Škody 120 i s kompletní převodovkou.
Moji sbírku jsem ukládal do skříně ve svém pokojíku. Dával jsem do ní i nejrůznější transformátorky, co jsem našel či vymontoval z nejrůznějších elektrických přístrojů.
Jednoho večera jsem šel v klidu spát a těšil jsem se na další den, kdy se půjdu projet na kole.
Ale co čert nechtěl. Bum! V jednu hodinu ráno mě probudila strašlivá rána, obrovské zadunění, až se betonová podlaha mého pokoje zatřásla. Srdce jsem cítil až v hrdle, jak jsem se lekl. To bylo probuzení!
Stačil jediný pohled na podlahu mého pokoje. Pochopil jsem. Byly to motory.
Ty nejtěžší potvory utrhly regál ve skříni a zřítily se hlučně na zem. Při své cestě ještě s sebou vzaly těžké trafo.
No, v podlaze byla trošku díra. U motorů se ohnuly hřídele a trafo po cestě zdemolovalo reproduktor, který s ním byl též ve skříni.
Šel jsem spát. Ráno se mě rodiče ptali: "Slyšel jsi tu strašnou ránu?"
Přisvědčil jsem. Věděl jsem, kdo ji způsobil…