Ženy.
Myslím, že toto slovo samotné by stačilo na celý, celičký článek.
Ty tajemné a záhadné bytosti, se kterými je těžké žít. Stejně tak, jako těžké žít bez nich, jak napsal George Gordon Byron. Však i s muži je těžké žít. Jedí s oblibou syrečky, česnek a cibuli, pijí pivo, krkají a taky pak vyluzují takové zvuky, že mě až hanba jímá. Ano, my, muži, když jsme sami, tyto zvuky vyluzujeme zcela bezostyšně… :)
Muži a ženy jsou však jen různé strany téže mince. Tak rozdílné a přece stejné. Různý reliéf na stejném podkladu. Obě strany mají stejnou hodnotu a přece jedna bez druhé nemůže existovat, vzájemně se doplňují a jen spolu tvoří harmonický celek.
Je nesmysl snažit se pochopit ženy z mužského pohledu, stejně tak, jako je nesmysl snažit se pochopit muže z pohledu ženy.
Ženy jsou nádherné bytosti. Obdivujeme je, píšeme pro ně básně a většina toho, oč se v životě snažíme je určeno právě pro ně.
Jednu z těchto nádherných bytostí mám doma. Jsem s ní šťastný. Jen ona je pannou mého orla, lící mého rubu, svítáním mého soumraku.
Nesnažím se moji ženu chápat, beru jí takovou, jaká je. A je skvělá. Je to ta pravá, se svými přednostmi i chybami a já jí mám rád celým svým srdcem.
A ona mě též.
A to je na ženě to nejkrásnější. Její milující srdce, které je největším darem pro nás muže. Je jen na nás, abychom jej neuhasili, neudusili, abychom si tento dar chránili jako oko v hlavě. A vážili si jej.
Srdce, to je to, čeho si nejvíc na ženách cením.
Ženy nalezneme i zde na Steemitu. Je jich tu málo, stejně jako mezi objeviteli, vědci a vynálezci.
Vida, i názvy těchto povolání jsou časté v mužském tvaru. Ale proč je jich tak málo? Asi proto, že podporovaly své muže, aby se z nich stali objevitelé, vědci a vynálezci…
Každopádně jim patří díky, za vše a za to, že nás mají rády. I když jíme ty syrečky a tu cibuli… ;) :)
