V tomhle mě ovlivnil můj bratr, který si vše ze zásady kupuje. Hry teď nehraji, ale když jsem hrála, vždy jsem kupovala. Stejně se většinou jednalo o staré a tedy i levné věci - Zaklínač 1,2, Age of Empires II, Heroes IV apod. U filmů mi to tolik nevadí, ale na ty skoro nekoukám, takže to nemusím řešit. Čtu hlavně knihy a tak nemusím řešit problém s tím, zda je koupit či ne. Když na ní mám, koupím, když ne, půjčím si ji. Další kapitolou jsou mluvené slovo a eknihy. Mluvené slovo si semtam koupím, když vím, že je dobré, i když by se dalo snadno stáhnout. E knihy nemám ráda, ale dvě už jsem si také zakoupila. Jednu protože byla výrazně levnější než papírová a nešla sehnat v knihovně a druhou protože nešla už sehnat v papíru. Takže v 95% případů věc koupím. A když se mi za to nechce utrácet, tak to většinou zhodnotím jako zbytečné (ztrátu času) a vykašlu se na to.
RE: Výzkum: Problematika počítačových her - Part 23 - Praktická část