Zdroj: mapy.cz
Vím, že má doktorka by nevěřícně zírala s otevřenou pusou, i přesto jsem však v sobotu přikývl na menší výlet v Jizerkách. Trasa: Bedřichovský Maliník – Nová Louka a zpět.
Slunné počasí, příjemné teplíčko a svěží vánek jsou ideální kombinací pro člověka „na antibiotikách“. Náročnost ale nebyla vysoká. Spíše jde o kategorii velmi lehký trek, a proto jsme se nebáli vzít si s sebou našeho malého Amuna. Musím ale prozradit, že z necelých 10 km naťapal pouze třetinu a po zbytek času se nechal nosit v batůžku. (Záda naštěstí bolí mou partnerku, která si ho chtěla v poslední dny své dovolené ještě co nejvíce užít – logicky jsem neprotestoval.)
I když Amun krásný výlet zčásti bojkotoval, trasy se není třeba bát. Nastoupáte totiž pouhých 160 metrů, což je v průměru šestnáct metrů vzhůru na jeden kilometr délky. To je jak vejtahem v paneláku s praskajícími taškami z diskontu!
Na cestě potkáte jak sportovce, tak rodiny s dětmi. První kilometry jsou totiž buďto s kopce, nebo po rovině.
Jisté převýšení a skutečný „terén“, kde by děti s koly prošly jen s obtížemi, přichází zhruba ve třetině trasy. To lze ale elegantně objet po téměř nově zrekonstruovaném laťkovém chodníčku. Je po něm sice zákaz jízdy na kole – protože proti Vám může jít mamina s kočárkem, a protože je vcelku úzký a protože bagr –, ale co by se dětem neprominulo. Mimo to je krátký. Po chodníčku se trasa nepatrně prodlouží, ale to nemusí být na škodu.
Žíznivé dámy a pánové „dámičky“ mohou být v klidu, neboť si na trase člověk může hned dvakrát smočit jazyk. Anebo třikrát, protože první příležitost je již na začátku trasy a druhá v půlce. Povězte, kdo by si nedal do nosu i za odměnu.
Pokud Vás tip na výlet zaujal, pod fotografiemi naleznete podrobnější informace.
Zde je odkaz na trasu.
https://gateway.ipfs.io/ipfs/QmNdzfmsJVmL1hotx32eeJqNEdqqCx9yxuHqMyQS95NsQi
https://gateway.ipfs.io/ipfs/QmW4PttVZy11m75iV686tKKkoWsgrT6r99YYjups9i4ouR
https://gateway.ipfs.io/ipfs/QmSJhrA4BusyXi1WaFJMo3pU8VUGHzD7cGTQ1YXWYEebvN
https://gateway.ipfs.io/ipfs/QmWNqiUkWzmtqupFxywercPSi4yTPQwRqYy5268Bkas5sJ
https://gateway.ipfs.io/ipfs/QmVP9VHGXjxANvWXriMuvLZYCvSNXw2VeLoiH2o8pSMrgJ
https://gateway.ipfs.io/ipfs/QmVoA3eYr4y4c88ehKLM9jZeQCto5qNGcyuQ3VK6o3quxP
Stručný itinerář:
Příjezd:
Své auto můžete nechat na parkovišti zn. P2 – Bedřichov, Na Maliníku. Cena v době hlavní sezóny je 50,–/hod., anebo 200,–/den (mimo sezónu jsme platili 100,–). Nemusíte se bát, že Vám kvůli pivům dojdou drobné, automat totiž také bere papírové nebo platební karty.
Start:
Ihned po opuštění parkoviště Vás přes cestu čeká rychlé občerstvení Sedlo Maliník, kde můžete posedět jak na terásce, tak uvnitř. Jedná se o menší boudičku, kde mají pípu, tvrdší lihoviny, sušenky, chlazené nápoje, párky v rohlíku nebo na tácku, klobásy a když budete mít štěstí i zprovozněnou venkovní udírnu. Točí Plzeň a Kozla. Já si dal Malinovku, ale není to ta „klasická“. Plzeň za 35 kaček, Kozel s Malinovkou do 30 kaček. Párek v rohlíku za 25 kaček, na tácku za 35 kaček. Klobásku pálivou nebo s bylinkami do 50 kaček. Tatranku do 15 kaček. Alespoň tedy v tu naší sobotu.
Druhý pokus na startu:
Od parkoviště až k bodu 2 půjdete nejprve po lehce štěrkové a poté po jehličím pokryté lesní cestě (sem tam s kořeny, sem tam bude bahýnko – takže kola s blatníky!). Díky hustým korunám stromů budete po většinu času chráněni před sluncem. Hned na začátku si dejte pozor, abyste od občerstvení nešli první odbočkou vpravo. Okruh byste tak šli z druhé strany a s největší pravděpodobností (tak 99 %) byste v hlavní sezóně potkávali větší zástupy lidí. Na rozdíl od začátku naší trasy je tato skoro okamžitě asfaltová, což se líbí cyklistům.
Blížíme se k přehradě a stoupání:
Mezi body 2 a 3 se lesní cesta napojuje na asfaltku. Část lze jít podél ní lesem, ale po čase Vám začnou různé cedulky připomínat, že jdete špatně. Na konci asfaltky je vodní nádrž Bedřichov, o které si můžete něco přečíst na naučných tabulích. Tady u nás jí říkáme klidně i Černá Nisa. U hráze se dále nachází odpočívadlo, které je bohužel z větší části poničeno. Raději než na nejistou lavičku si sedněte na nosný trám.
Kudy od odpočívadla:
Existují de facto tři možnosti:
–A: Pokud chcete najít pivo nejkratší možnou cestou, pokračujte – stejně tak jako my – k bodu 4, resp. 6, odkud po asfaltce dorazíte na Novou Louku. Tam je i Šámalova Chata, která Vás zajisté zajímá víc. Cesta je strmá a sem tam budete muset i ohnout nohu v koleni. Pozor ať si nevymknete kotník v korýtku vyschlého potoka (možná za něj mohou spíše čůrky z lesa, který je plný útržků toaletního papíru).
–B, C: Pokud máte kola, anebo si chcete nechat vykoupat pejska v „černé“ vodě, jasnou volbou bude příjemná cesta po dřevěném chodníčku (mapka), anebo přes hráz (mapka). V případě „chodníčku“ nastoupáte pouze o čtyři metry více, což je dáno tím, že stoupání mezi body 3 a 4 (6) je relativně krátké, v případě „hráze“ je rozdíl téměř třicet pět metrů. Po chodníčku si navíc trasu prodloužíte o 1,1 km, přes hráz dokonce o 2,7 km. Mít děti a menší chuť k pití, jednoznačně volím alternativu B. Ta žízeň…
Zpátky k parkovišti:
Po skvělých ovocných knedlících, případně několika Plzničkách (či Malinovkách – ach jo už!) Vás čeká asfaltová cestička, kterou zhruba ve 3/4 na chvíli vystřídají železobetonové panely. Abyste to k dalšímu pivu na „Maliníku“ neměli jednoduché, sice malý, ale zato nepříjemný kopeček Vás čeká hned po opuštění dveří „Šámalky“ a další (nejhorší) přímo ve finálové „rovince“. Pokud však budete mít štěstí jako já a zažijete improvizované divadlo, na nějaké kopce lehce zapomenete!
Tak a to je celé! Skoro…
Ještě než zakončím zhruba „čtyřapůlhodinové“ dobrodružství (měli jsme tři střední zastávky!), Vám dám malou radu, jak se (ne)chovat k obsluze na Šámalce. Pokud nemáte deset dioptrií a zajímáte se alespoň v době olympiád o český sport, neunikne Vám až neuvěřitelná podoba jedné servírky s Martinou Sáblíkovou. I když budete v obrovské euforii, doporučuji to neříkat na hlas. Nebudete totiž první…
Užijte si to! – khjk