Ahoj,
předtím než začnu psát o tom jak prožívám svoje radosti v životě já, bych chtěla jen říct, že mám opravdu radost za to, že máme tyto témata týdne... Nebo že už bych psát začala? :D No možná, že jo :)
Moje životní radosti mají spoustu podob, spoustu citových vjemů, fyzických, až někdy jsem z nich celá zmatená. Nevím, zda jsem jediný člověk, který takto cítí radosti, ale i strasti. Touto silnou fyzickou změnou těla. Pokusím se vám to trochu popsat.
Od té doby, co se pamatuji ,jsem byla hrozná citlivka, fakt strašně, brečela jsem u všeho a pořád. Časem se to zlepšilo a jeden půl rok jsem naopak byla tak bezcitná, že jsem nepoznávala sama sebe, že jsem ani jednou nebrečela. A pak přišel zvrat, bylo to zpět.
Představte si, že se koukáte na film, je tam nějaká dojemná scéna. Třeba když Ross a Rachel na konci přátel jsou na telefonu a Ross volá na Rachel do již hluchého telefonu : ,,Tak vystoupila z toho letadla?? Vystoupila??" A Rachel ve dveřích odpoví: ,,Ano.. vystoupila". Ten dojemný okamžik, který často bývá v romantických komediích, avšak přátelé jsou taková klasika a říkala jsem si, že to snad bude znát větší skupina z vás, pokud ne, pusťte si aspoň ten poslední díl pro chvilku radosti :) V tu chvíli se mé tělo jakoby vnitřně scvrkne :D Nevím jak líp to popsat, prostě zadržím dech, nemůžu se nadechnout ani kdybych chtěla a do očí se mi ženou slzy, ale nebrečím, jen mám prostě slzavé oči a nemohu dýchat. Možná ty oči jsou právě proto, že nemůžu dýchat :D
Někdy si říkám, že jsem fakt zvláštní... Ale ne, ne někdy, já si to říkám pořád. A nevadí mi to, ale občas zrovna tato přehnaná citlivost může být značně nepříjemná. Třeba v kině se spoustou lidí a mě se chce brečet u šťastných scén, ne u těch smutných, u těch šťastných! Nebo když jsme koukali na něco ve škole a já se musela držet a zadržovat nechtíc dech :D A takto podobně já prožívám i radost, stejně, jako když je člověk dojatý. Někdy jedu v autě z práce, slunce svítí nebo klidně může být zataženo a pršet (miluju déšť!) a jen tak z ničeho nic se začnu usmívat a mé tělo chce začít tančit, chci prostě vyskočit metr do vzduchu, začít se bláznivě točit, vylézt z auta a začít zpívat. Cokoli čím bych vybila tu radost napovrch, pro každého, pro všechny, aby se zapojil celý svět. Někdy se usmívám, jako třeba u psaní tohoto článku. Nebo u čtení článků všech z vás. Stejně tak jako u čtení pěkných příběhů. Jako když koukám na děsivý film, kdy hrdinové uniknou před vrahem. Když koukám na romantickou komedii, kde nakonec skončí 2 lásky spolu. A jako když koukám na videa o pejscích, otočím se a vidím svého chlupáče šťastně pochrupovat na mojí posteli, pohladím ho, a on se olízne a mrkne na mě. (Pokud nemáte psa, nemůžete to pochopit :D). Na světě je spousta radostí, stačí jen otevřít oči a přijmout je :) A co se týče strastí... ty tu přece být musí ne? Jak jinak bychom poznali ty dobré věci? :)
Přeji všem krásnou radostnou středu s úsměvem na tváři, každý den lze najít něco, z čeho můžete mít radost, ať už jsou to maličkosti, rodinné nebo osobní úspěchy nebo úspěchy jiných. Já se třeba raduji i když vidím, že někdo hezky zaparkoval :D Vím jak je to občas těžké pro mě a tak mám radost za ně :D Oni to možná tolik neprožívají, ale co, já se raduju ráda i za jiné, i když se mi pak stahuje žaludek a nemohu dýchat :)
Jak již psala 
Mějte se,
Li
Fotky: pixabay.com a revistapalta.com (Přátelé)