K snídani byla vejce na měkko, pak šli rodiče volit. Kolem jedenácté jsme se s tátou sebrali a odjeli na burzu minerálů. A to ještě nebyl konec dne.
Trvalo nám to asi 45 minut z bytu na burzu. Byl to první ročník. Takže lidi tam byli, ale bylo to daleko lepší než v Letňanech. Jako že těch lidí bylo míň, dalo se tam dýchat a nebylo mi na omdlení.
Tyhle haly byly plné dvě. Vystavovatel platil 1.280,- Kč za m2. Vstupenka stála 100,- Kč pro dospělého a 50,- Kč za dítě. A ceny tam byly určitě lepší než v obchodech a asi i lepší než na jiných burzách. Takže co tam bylo.
Kameny! Radši bych sbíral na polích a ve skalách, ale na burze je to jednodušší.
Někteří prodavači prodávali od každého něco. Ti byli dražší. Většina se specializovala. Na Čínu, na Peru, na Kongo, na Maroko... Nejvíc mělo kameny z Čech a Moravy. Nasbírané vlastnoručně.
Táta taky popisuje svoje mince ručně. Starší páni moderní techniku používají míň. Prodávalo určitě víc mužů než žen. Ale ženy tam byly taky. Prodávaly i kupovaly.
Nebyli tam jen prodavači minerálů, ale také prodavači zkamenělin. Taky bych si dal říct.
Zatím sbírám, co se mi líbí. Velký pořádek v tom nemám. Nevymyslel jsem ještě klíč, podle kterého sbírat.
Mám radši hodně malých kamenů než jeden velký. Kdyby se mi rozbil velký, bylo by mi to víc líto. Nějaký křišťál jsem už rozbil.
Prasátko pro štěstí.
Taky se tam prodávaly šperky a všelijak broušené kameny. Ale já radši ty nezpracované. Nebo jen řízlé a leštěné z jedné strany.
Ametysty jsou hezké, křišťál taky. Ale to zelené, to bych si měl dát do vitrínky? Na to bych se chtěl dívat?
No a tohle je náš jídelní stůl doma. Tohle jsme si přinesli. Já si vybíral, táta platil. A smlouval. Většinou se za tátu při tom stydím. Ale tady smlouval každý. Mohli jsme tam nechat asi 1.500,- Kč.
Jakmile jsme někde koupili víc než jeden kámen, táta chtěl množstevní slevu. Když jsem slyšeli, že ten před námi usmlouval 20%, táta začínal na 30%. Občas sice neusmlouval nic, ale k tomu, co jsem si vybral, jsme dostali ještě něco. A někteří prodavačí tam měli krabičku s kameny pro děti zadarmo... Někdy je výhoda být dítě.
Máma doma myla okna a dneska se u nás nevařilo. Takže jsme s tátou mohli zajít do KFC. To mám dovolené jednou za měsíc. Já vím, že je to absolutně nezdravé a úplně špatně, ale občas...
Jedli jsme u nás na Krakově. Před KFC má kancelář sázková společnost Fortuna. Myslel jsem si, že sázejí jen bohatí, kterým nevadí, že o peníze skoro určitě přijdou, protože ta sázková společnost nevznikla proto, aby vydělával někdo jiný než ona. A ono ne. Chodili tam divní lidé. Takoví bezdomovci, nebo těsně vedle.
Proč o tom píšu? Tak si myslím, že kupovat šutry je podstatně lepší, než sázet. I když je třeba nikdy výhodně neprodám. A kupovat LEGO je určitě taky lepší. Jenom máma to nějak nemůže pochopit.
To KFC... Přes prázdniny to vyběhám, vychodím a vyjezdím na kole a na kánoji. Za dnešní útratu jsem mohl mít mossasauří zub. Ale takhle se na něj můžu těšit. Příští burza bude za rok touhle dobou.
Doufám, že do té doby někde něco najdu i já sám.