Anarchista obecný náleží k rodu revolucionáři, čeledi marxisté, řádu reformátoři, podřádu reformátoři materialističtí, třída savci. Vzniká transmutací z druhu člověk moudrý, se kterým je i křížitelný. Je schopen i pohlavního rozmnožování, ale tímto způsobem noví anarchisté zpravdla nevznikají.
Jak jeho biologické zařazenáí prozrazuje, že smyslem jeho života je usilování o spravedlivý společenský řád bez zapojení Boha. Chce tohoto řádu nastolit odtraněním třídní společnosti a všech jejích institucí, zejména státu.
Jeho snem je celospolečenská revoluce. Anarchisté obecní tuto revoluci neplánují, nepřipravují a netuší, jak se bude žít po ní. Oni ji jen toužebně očekávají a předpovídají. Snaží se dát k ní impluls. A to tak, že něco hodně velkého nebo významného zničí, nejlépe vyhodí do vzduchu, případně někoho důležitého zavraždí.
V zásadě co anarchista, to zvláštní plemeno. Vzájmně se nenávidí a nejsou schopni komunikace, natož spolupráce. Rádi přednášejí o svých myšlenkách, ale nejsou schopni vnímat jakékoliv protiargumenty. Pokušejí se vzájemně vyvraždit, což považují za ještě záslužnější než likvidaci ostatního vesmíru.
Vnějškově bývají anarchisté vyšší hubené postavy. Hubenost vychází z toho, že když se obětují pro myšlenku anarchie, nemají při tom čas na jídlo. Občas jsou schopni se ze žalu, že jim nikdo nerozumí, opít. Výška postavy má nejasné příčiny. Na dvacet anarchistických samečků připadá asi jedna samička.
Anarchisté chodí v tmavých šatech, protože to jsou noční tvorové. Nosí klobouk s širokou střechou a široký a dlouhý plášť. Pod pláštěm ukrývají luparu (sicilská puška na vlky, brokovnice s uříznutou hlavní), revolver, několik pekelných strojů a pum, lahve se zápalnými látkami a štůsek manifestů a proklamací. Dále sadu nožů a dýk, lahvičky s jedem, sadu paklíčů a škrabošek na obličej. Nostalgicky s sebou nosí alespoň trochu střelné bavlny.
Anarchisté mají zálibu v červené barvě. Symbolizuje jim krev, požáry, zkrátka vytouženou revoluci. Jelikož je červená příliš nápadná, mívají červené podšívky, zejména u plášťů. Ale také červené šátky a kapesníky.
Byli to svým způsobem šťastní lidě, stejně jako třeba mniši. Správný anarchista obecný umírá v žaláři na TBC, připadně při akci, kdy je roztrhán vlastním pekelným strojem, eventuálně i při přípravě na akci. Občas nějaký anarchista ztratí idělály a páchá sebevraždu, zpravidla zastřelením se.
Jak napovídá začátek minulého odstavce, anarchista obecný je už vyhynulý druh. Jen podle nepotvrzených zpráv byl nějaký exemplář nedávno souzen v Tasmánii a snad i viděn na Shetlandech.
Anarchisté nevyhynuli úplně. Stejně jako Pokémon Pikachu prošli proměnou. Stali se z nich anarchokapitalisté, kryptoanarchisté... A jiní. Kryptoanarchistům budu také později pravděpodobně věnovat článek, až je ovšem ještě blíže prozkoumám, což nastane nejspíše po nějakém z dalších steemitích srazů. Na minulém mě napadla kostra tohoto článku.
