Myslím, že článek na Hive by měl začínat tou nejlepší fotkou, která se v něm objeví... Čímž tedy současně dávám předem na vědomí, že nic lepšího už dál neuvidíte, a to není úplně dobrá strategie... Ale nešť. Může tu snad moje pověst dojít ještě větší úhony?
Když se tedy už nepotěšíte dalšími krásnými fotografiemi, alespoň si česky čtoucí čtenář bude moci smlsnout na textu. To já se zas budu snažit. Pokouším se tady neodvádět šlendriánský výkon. I když moji čtenáři by se asi dali spočítat na prstech. Obou rukou? Nalhávám si něco?
Na té první fotografii je část Bechyně, konkrétně františkánský klášter. Vežička kostela Nanebevzetí Panny Marie jen tak nesměle pomrkává zpoza stromů... Ale o kláštěře bude samostatný článek. Pokud ho napíšu... Ty má hlavo, netěkej!
Fotku jsem pořizoval z mostu. Na té druhé fotografii onen mostek můžete i vidět. Ale tentokráte shora... Jářku, ta fotka taky není úplně marná. Si možná zase nalhávám.
No a teď si naběhl 
Tahle cedulka už se v mém minulém článku mihla... Byť teď ji dávám ve výřezu. (Aby vyniklo, že v Zářečí mají i držáky na pytlíky na psí exkrementy. Byť tam pytlíky jistě dočasně nejsou.) Tedy, držáky na pytlíky na psí exkrementy... To jsem češtinář? Hanba mi!
Jo... A přečtete, kdo ten film režíroval? Možná to víte... Karel Kachyňa! KK! (Ano, 
No a zas trochu oslí můstek. První fotka byla pořízena zdola. Druhá shora. A mezi tím co? Bingo! Schody! Na můj vkus trochu moc schodů.
My tlustí nemáme schody rádi. Chápu, že někdo v nich třeba vidí skvělou tréninkovou možnost a jak nějaké vidí, už běhá nahoru dolu... Ale ne, sport a jídlo, zakázal jsem si o tom psát.
Jo a ty schody nekončí u stromu z minulé fotografie. Točí se nám dále. Prý jich je 226. A rekord dvojic ve vybíhání nahoru je 30 sekund...
Naštěstí pro ty, co nevybíhají schody za 30 sekund zde jsou umístěna dvě odpočivadla. Na prvním se můžeme kochat dřevěnou polychromovanou sochou sv.Antonína s Ježíškem z roku 1760. Můžete si tu zameditovat, zakontmplovat, nebo aspoň popadnout dech.
A ještě o něco výše na nás hledí Madona s Dítětem. Ta už je jen dvourozměrná, vymalovaná... Podle průvodce tam má být sv.František z Assisi... No, nevím, nevím.
A už zbývá jen docela malý kousek... A jste nahoře. Schody. A co? Kde je to "K"?
Bechyně, toť místo filmařům zaslíbené, medem a strdím oplývající! Nebo něčím takovým přitahujícím lidi od filmu. Režisér Jan Kačer! A máte to tu.
Taky si všimněte, že na cedulku přispěl ČEZ. Na tu na mostě jakbysmet. Počítám, že na opravu schodů též. Jsme v ochranném pásmu elektrárny Temelín... Sice už ne v prvním, ale ČEZ má prostředků dost, aby zlepšoval svou image všemi možnými způsoby. Jak jej zaangažovat k podpoře Hive?
První souvisejcí myšlenka. Když já přispěl tchýni na plot, tak jsem na žádné cedulce, která by to hlásala do okolí netrval...
A druhá myšlenka. Ono se skoro všude něco stalo, dělo... Opravdu se tam všude musejí dávat cedulky? Já vím... Sám jsem navrhoval, aby se veřejná prostranství změnila v obrázkové učebnice dějepisu a tak... Ale vždyť by to bylo jako ve starém Egyptě. Tam byly na každé vniřní volné zdi hieroglyfy... A tady se to dostává i na plochy vnější.
A kdo to dočetl až sem... Tak já se přiznám. Já ty schody šel shora dolů!
Pak jsem se ale musel škrábat do kopce na druhé straně řeky... Lesní cestou. Až do Hodonic pěšky. Bylo kluzko, ale ty výhledy!
