Udělal jsem si dnes krátký exkurs do světa slovenské domácí politiky. Tak mě napadlo napsat i pár slov o té české.
Co vidím jako náš největší problém? Nejsou to pánové Zeman a Babiš. Ani žádný jiný politik. Je to absence odpovědnosti za osud svůj, za osud svých blízkých, své obce a národa.
Vysvětlím. Dejme tomu, že se mi nedaří dobře. (Mně se tedy dobře daří, přiznávám.) Kdo mi z lidí pomůže, aby mi bylo (ještě) lépe? Já sám přeci...
Má cenu si říci, proč se mi nedaří dobře. Pro poučení se. A je možné, že na mém osudu se opravdu podepsal někdo jiný... Ale utápět se v nějaké sebelítosti, v obviňování zbytku světa, na to je života škoda.
Nějak jsme zapomněli na historickou zkušenost. V minulosti se často přihrnuli ozbrojenci a všechno sebrali. Kdo našim předkům pomohl přežít? Jsme potomky těch, co si nějak pomohli sami. Ti, kteří čekali pomoc od lidí, ti potomky nezanechali. Umřeli. Místo ozbrojenců si dosaďte sucho, mokro, povodně, nebo i sarančata, nebo plíseň, mor...
Každý má právo a povinnost postarat se sám o sebe. O svoje děti, rodiče, prarodiče... Ne, že se má starat někdo jiný. Tak ještě kmotři, když rodiče zemřou. A obec o své příslušníky, když už není nikdo jiný. Obec se dřív pro jistotu zdvojovala s církevním sborem či farností.
Dřív existovaly funkční obce. A jejich příslušníci se z praktických důvodů podporovali. Nebyly ledničky a mrazáky. Tak každý, kdo zabíjel, dával výslužku celé obci. Tak to šlo na střídačku od stavení ke stavení. Když někdo zkusil cpát do jelit moc krup místo krve a masa, dostal stejně mizernou výslužku příště. A ještě ztratil dobrou pověst...
A když hořelo, tak hasili všichni. A všichni pomohli pohořelému sedlákovi se stavbou nových budov a darovali mu, co mohli. Protože u nich bude také jednou hořet...
A starosta býval ten nejlepší, a proto nejváženější sedlák. Měl autoritu. Na své funkci nevydělával. Tedy nepřímo ano. Svou zásluhou žil v dobře spravované obci. Což nebylo málo. Obec se starala o své členy. Existovaly pastoušky, starobince, chudobince... Pro ty, o které se nemohly postarat jejich děti. A všichni se znali a vědělo se, kdo jaký je...
Tohle se všechno nějak ztratilo. Je možné to obnovit? V plném rozsahu asi ne. Ale každý se můžeme starat o sebe, svoji rodinu a nejbližší okolí. Pomůže to? Když to udělají všichni...Naděje umírá poslední.