Když jsem byl malý, divil jsem se, pro mému dědovi říkají cizí lidé: "Pane otče!" Proč se tak oslovují zrovna mlynáři? Proč farář je jenom otec a můj děda hned pan otec? Ale to jen na úvod.
Vzpomněl jsem si na svého bývalého kolegu, kterého jsem neviděl asi dvacet let. (Jestliže si zrovna čte tenhle článek, tak zdravím!!!) Jednou se rozpovídal. Jeho rodiče nebyli sezdaní. To se stává. A rozešli se. I to se stává. Jeho matka začala žít s jiným pánem a vzala si ho za manžela. Což by také nebylo nic zvláštního, kdyby jejím manželem nebyl otec jejího druha...
Takže její manžel byl současně biologickým dědečkem, ale vlastně i otcem svého vnuka a syna. Čímž se ten syn stal současně bratrem svého skutečného otce a jeho matka se stala současně jeho babičkou...
Ptali jsme se kolegy, bylo to tuším v restauraci, jestli se někdo z jeho rodiny znal s pány Smoljakem a Svěrákem, že by se mohli soudit o atorská práva k Cimrmanově hře "Pravda".
A víte, že už si nepamatuji, co nám řekl? Ale strašně mě druhý den bolela hlava. To si pamatuji 20 let.