Týden jsem nic nenapsal. Kromě actifitích hlášení. Nějak mi to přijde pitomé. Moje civilazace se potácí, čtyři sta kilometrů ode mě jsou bombardované porodnice. A já má psát článek pro #caturday a #beersaturday... Proč vlastně?
Měl jsem dnes odjet na dovolenou. Rodinnou. Žádný odpočinek. Pro mě. V Praze 6 a výše mají děti prázdniny. A učitelé mají samostudium. Syn je samozřejmě nemocný. Odložili jsme odjezd na zítřek.
Cítím se strašně unaveně. Covid, distanční vyučování a překonání jeho následků. Teď Ukrajina. Ukrajinské děti ve školách. Informace se mění každý den. Já chci být efektivní. Kvůli nim i své společnosti. Ale co dělat?
Představte si třídu. Tři děti už teď neumí česky, sedm propadlíků, osm dvojek a trojek z chování, deset má individuální vzdělávací plán, tři jsou vážně duševně nemocné... (Jmenované skupiny se částečně prolínají. Mimochodem, hlavně Tourettův syndrom je fakt žrádlo... Ale autismus, Aspergerův syndrom, to stojí taky za to... Mohl bych toho jmenovat i víc.) Jedno až dvě děti ze třídy se budou hlásit na obor s maturitou... A teď tam modelově přijdou třeba tři noví Ukrajinci... Co dělat, aby to aspoň trochu dávalo smysl? O tom je mé samostudium.
Chci si dát pauzu. Ode všeho. Včetně Splinterlands, včetně Hive. Nějakou dobu se teď omezím na občasná actifití hlášení. Dřív jsem dával i několik článků denně. To je minulost. Tak pár úvah na závěr...
Římskou říši nezničlila jedna událost a jeden jev. Sešlo se to jako "dokonalá bouře"... Antoniniovský mor koncem 2.století po Kristu zahubil třetinu obyvatel. Klimatická změna vedla ke ztrátě úrodnosti půdy a k tlaku barbarů na Řím. I pravěpodobně její vinou se zvedli Hunové - Chanové. Do toho degenerace občanské společnosti na úkor ambicí příliš mnoha jedinců... Až na ten mor to sedí i na dnešek . Covid není mor. Zatím.
Zváštní vojenská operace na Ukrajině. Nebo válka? Němce z pohraničí jsme vyhnali, nebo odsunuli?
Rusko-finská válka. Rusové poslali čtvrt milionu můžů. Ti dílem padli, dílem zmrzli. Poslali milion mužů. Finové se vzdali. Rusko slavilo velké vítězství. Co by se stalo, kdyby Finové ten milion zase pobili? Rusko by nejspíš poslalo tři miliony... Pak pět, pak deset...
Co čeká Ukrajinu? Pravděpodobně se v nějaký okamžik bude muset vzdát. S postupujícím časem budou podmínky stále těžší a těžší...
Pokud bude Ukrajina bojovat až dokonce, Rusko ji celou okupuje a přivtělí. Náklady na okupaci nebudou. Vždyť tam přeci nebudou žádní Ukrajinci, jen liduprázdná země... Kam bude dočasně pozváno pět milionů Severokorejců na práci na rýžovištích i pšeničných polích... Akci zainvestuje Čína.
Kam se podějí Ukrajinci? Podle Moskalů neexistují už teď. Bezpečné koridory jsou otevřeny. Do Ruska. Kdo po nich půjde, ten v převýchovných pracovních táborech, dříve gulazích, pochopí, že mluví fakt divně rusky na to, že je vlastně taky Moskal. Tak se tam naučí pořádně... Židé znají Babylonské zajetí. Část Ukrajinců pozná to Sibiřské... Ti štastnější?
A ten zbytek? Strategie je jasná. Oblehnout co nejvíce lidí ve městech. Trochu ostřelovat, trochu bombardovat, aby se podlomil jejich morální a zdravotní stav. Ale hlavně... Odříznout je od vody a od elektřiny. Na tom se pracuje. Za pů roku jim bude umožněno, těm co přežijí, aby táhli na Západ, když tam tedy chtějí a on po nich tak touží...
Samozřejmě, že cestou je budou trochu práškovat antraxem a radioktavitou. Ať si Západ užije... (Přeci USA vyvíjely na ukrajinské území chemické zbraně a kyjevská klika fašistů připravuje špinavou bombu... Kulisy už stojí, role jsou napsané.)
Až Moskali zaberou Ukrajinu, přidají si jedním vrzem i Moldávii a Gruzii. (V roce 1939 jim taky nestačila jen třetina Polska. Zabrali si Bukovinu a Pobaltí. A pokusili se o Finsko.)
Až ukrajinští uprchlíci rozloží západní plutokracie, Moskali s pomocí své páté kolony zaútočí dál na západ. Viděl bych to, že tentokrát se zastaví tak na Rýně. Dožiju se toho? Přijde na to, kolik let mě ještě čeká....
No a syn by se mohl dožít, že bratři Slované ovládnou Evropu... Co bude dál? Možná, že tehdy už celá Eurásie bude mluvit čínsky. Ekonomické ovládnutí je trvalejší než vojenské...
Jo, dám si pauzu.
