Kdysi jsem si myslel, že #cesky má být na Hive kanál, na kterém se budeme my, uživatelé českého jazyka, bavit mezi sebou. Ale nijak jsem tuhle svoji myšlenku neprosazoval. A tak se prosadil jiný pohled na věc. Anebo se taky neprosadil? Nevím a podstatné to už ani není.
Nicméně teď používám #cesky v tom významu, jak jsem ho kdysi chtěl užívat já. Zeptat se na názor. K věci.
Syn sice chodí na nižší gymnázium, ale vzhledem k tomu, jaké si zapsal nepovinné předměty a kroužky a vzhledem ke své zájmové činnosti, komunikuje ponejvíce se studenty z gymnázia vyššího.
V pondělí přinesl syn z těchto kruhů zprávu, že kdo v úterý nepřijde do školy a řekne, že byl na demonstraci proti tomu, aby Motoristé dostali Ministerstvo životního prostředí, bude omluven. Nebo mu možná absence ani nebude započítána, jako kdyby se zúčastnil exkurze, výchovného představení, nebo tak ... To jsem od syna zcela nepochopil.
Hm. Škola by měla být apolitická ... Ale je to vůbec možné? Učitelé mají svoje vyznání, postoje, přesvědčení a životní filosofie ... A žáci a studenti a posluchači samozřejmě taky. Nebo si je právě tvoří. Rodiny jsou ovšem také politické. Tak jakápak apolitičnost? Ale tuhle linii možná překvapivě rozvádět nebudu.
Přemýšlel jsem, jestli se nemám té demonstrace také zúčastnit. A nakonec jsem se nezúčastnil ...
O čem chci psát? Zeptat se na názor. Co dělat, když považuji naši pravděpodobnou budoucí vládu za společnosti škodlivou?
Na světě je víc vlád, které považuji za světu škodlivé. Ale tam jsem objektivně mimo hru. Mohu tak maximálně přispívat na nákup nějaké té zbraně ...
Ale tohle bude moje vláda. I když jsem ji nevolil. Co proti ní můžu dělat, aby to mělo smysl?
Chodit na demonstrace ... Za minulé Babišovy vlády jsem párkrát na demonstracích Milionu chvilek přítomen byl. Ale jaký to mělo smysl?
Vyslechl jsem tam projevy, se kterými jsem souhlasil, ale i ty, se kterými jsem nesouhlasil. A v důsledku těch demonstrací se pak nestalo nic.
Budiž, demonstrace posílily naše opoziční sebevědomí. Viděli jsme, že je nás hodně. Že jsme hlasovací síla ... Stačí to?
Budiž. Byl to svým způsobem tlak na demokratické strany, aby se sjednotily. A ve volbách se pak stal zázrak. Díky šťastné konstelaci hvězd propadlo milion hlasů pro autoritáře a populisty.
Vynechám, jaký výkon pak podala takzvaná vláda demokratických stran. V zahraniční politice jsem byl spokojen. Ale v politice domácí? Tam byl výkon vlády neoslnivý, abych byl kulantní.
Nicméně ve volbách jsme zase přišli prakticky všichni. Volili jsme proti někomu, ne někoho. Ale příznivá konstelace hvězd se tentokrát neopakovala ...
Karty jsou rozdané na mnoho volebních období dopředu. 108 : 92. To je reálné rozpoložení naší společnosti. Nikoliv krátkodobé, ale na dekády.
Nezbývá než čekat na další volby a znovu volit politiky s charizmatem houpacího koně, kteří další čtyři roky nic zářného nepředvedou? Jakože reforma důchodů, zdravotnictví a školství a zefektivnění státní správy bude jako vždycky u všech prioritou, ale kromě řečí se zase nic nestane ... A tihle politici volby stejně nevyhrají.
V polovině ledna dostane důvěru nová vláda. Ta minulá , když nastoupila, slibovala, že má program, co bude dělat. Neměla nic. Ruská agrese na Ukrajině nebyla příčinou jejího přešlapování bez posunu kamkoliv.
Obávám se, že budoucí vláda už svoje kroky připravené má. Ještě v lednu zaútočí na veřejnoprávní média, vybuduje si z celní správy svoje eskadry smrti a začne uspokojovat požadavky svých sponzorů ... Co se proti tomu dá dělat? Demonstrovat? Nevím.
Jistě by bylo hezké přesvědčovat voliče opozičního tábora, aby změnili názor. Ale to je jako přesvědčovat Svědky Jehovovy, že jsou bludaři ... Nejde to. Ani v rámci širší rodiny jsem to nesvedl.
Celý můj článek je jedinou otázkou. Jak se k současnému dění postavíte Vy?
Chápu, že ne každý má stejný názor jako já a ne každý chce svůj názor sdílet.
