No upřímně, třeba mojí choti (ze všech nejlepší) a synovi (zatím bez přívlastků) se to ekluje. Že je to žoužel... No posuďtě sami...
Ale jídlo jako jídlo... Napřed se s ním pomazlíte... (Včera mě syn ostříhal na ježka.)
Podíváte se, jak ho připravují...
No a ňam ňam...
Dobrota! Tak se do toho pořádně dát!
Kuchař tvrdil, že tepelně neupravený (tedy živý) je hmyz také pikantní. Akorát musíte ryhle kousat. Rychleji, než hmyz kousne Vás...
Mám k jídlu velmi otevřený přístup. Jím opravdu všechno. Podle buddhistické tradice došel jeden mnich osvícení, když do misky, do které žebral jídlo, spadl i prst malomocného dárce, ktrerý mnich také snědl. Chápu to. Taky se nad ničím neofrňuju.
Ale zase, že bych si chytal šváby a doma je připravoval, to ne...
V Pražské ZOO se včera a dnes konal weekend hmyzožravců. (V Gočárových domcích byly k ochutnání plži. Nic proti šnekům, ale nedošli jsme tam. Nebyli jsme v ZOO kvůli jídlu.)
Pojídání hmyzu má ještě v Čechách rezervy... Hmyz není veden jako jateční zvíře. Jsou právní problémy s jeho chovem, porážkou, obchodem i konzumací. Ale překážky se dají překonat...
Ochutnal jsem cvrčky na másle s čokoládou, cvrčky v karamelu, moučné červy s bylinkami... Ale nejvíce doporučuji larvy jihoamerického brouka rodu Zophobas na čili a česneku s koriandrem!
Syn moje počínání okomentoval, že to snad raději svíčkovou... Takže závěrečný pohled na náš dnešní oběd: Syn - svíčková, manželka - bramborový knedlík, pečeně , špenát, já - brouci a larvy
