Dovolím si zareagovat na článek 
Tak tedy právo a povinnost. Ony jdou dějinami ruku v ruce. A držení zbraní je opravdu spojeno s demokracií a velmi úzce spolu souvisí. Ale jak přesně, to Vám říct neumím...
Staří Řekové ve většině států měli demokracii povinnou. Účastnili se povinně všech veřejných jednání. Jinak riskovali pokutu a výprask. A vlast taky bránili povinně. S vlastními zbraněmi.
Bránili... Aby někdo mohl bránit, jiný musel útočit. Řekové milovali válku. Když jim Peršané nabízeli začlenění do své říše, znamenalo by to pro městské státy odebrání práva na vlastní zahraniční politiku. Tedy práva na válku... Tak to tedy ne!
Ostatně volby jsou povinné někde i dnes. Nevím, jestli v celém Beneluxu, nebo i jinde. Pod pokutou. Výprask už nehrozí. Ale evidence obyvatelstva je dnes na vyšší úrovni než ve starověkých Aténách, takže pokuta je témeř automatická...
Povinná účast ve volbách... To známe i od nás z dob pro mě nedávno, pro jiné dávno minulých. A to u nás demokracie nebyla. Skutečná. Formálně ano.
Ve zmíněných Aténách zajišťovala právo a pořádek samozřejmě policie. Složená z ozbrojených otroků. Římští císaři měli zpočátku kromě praetoriánů i svoji germánskou stráž. Složenou z otroků.
V Americké občanské válce bojovali černoši na obou stranách. Na straně Jihu po boku svých vlástníků.
Gladiátoři. To je kapitola sama pro sebe. Otroci cvičení v boji. Ale mimo boj a výcvik neměli ke zbraním přístup. Sebevraždy byly rozhodně častější než povstání a jiné násilné akty vůči majitelům...
Ostatně i Československá lidová armáda měla miliony zbraní pro své odvedence a záložníky. Kteří jsme se všichni snažili získat "modrou knížku". Ostatně ani c. a k. rakouská armáda nebyla složena z dobrovolníků a vojáci byli verbování často i za pomoci násilí a za trest.
To ostatně všude od konce 17.století skoro všude. Právo bránit vlast (zemřít za panovníka) patřilo k privelgiím nevolníků celého světa...
Ale zbraně byly uloženy ve zbrojních skladech. Rozdávaly se jen při výcviku a před bojem. Stejně jako na lodích po všechna staletí. Zbraně, svou konstrukcí použitelné spíš proti vlastnímu mužstvu než proti nepříteli, měli u sebe trvale jen šarže.
Městské zbrojnice. V různých feudálních časech měli měšťané zbraně buď ve zbrojnici, nebo doma. To záleželo na mnoha faktorech. Především na poměrech v zemi a na síle královské moci. Ale i když je uchovávali doma, měli k nim přístup jen měšťané, nikoliv ostatní obyvatelé.
Ale třeba v Japonsku byly zbraně po roce 1603 výsadou poze pro šlechtu. V SSSR jste také nesměli nosit u sebe nůž delší než šířka vlastní dlaně. Tudíž příslušníci blatného světa (u nás podsvětí) nosili nabroušené šroubováky.
A kvůli čemu tenhle článek píšu? Kvůli Švýcarsku. Nemyslím si, že by tam vlatnili občané více civilních zbraní než třeba u nás. Právě naopak. Proč by také měli mít vlastní zbraň, když musí mít doma zbraň erární?
Švýcarsko nemá armádu. Jen spojené (od roku 1848) milice jednotlivých kantonů. A každý milicionář má doma uniformu a zbraň. A povinnost o oboje pečovat a účastnit se výcviku. Kromě počátečního základního i pravidelného stmelovacího a opakovacího. Který se v dobách studené války konal každých čtrnáct dnů o weekendu. Teď nevím, jak to je. A Švýcary to celkem baví. Ve většině chlapečků dříme militantní já...
Proč Hitler nenapadl Švýcarsko? Ze stejného důvodu neuspěli Mongolové v Japonsku. Horské země je prostě těžké dobývat. Ať už mongolskou jízdou, nebo hitlerovskými tanky.
Navíc Švýcarsko bylo a je protkáno sítí bunrků, které ovládají horské průsmyky. Obsluha bunkru bydlí zpravidla do deseti minut ostré chůze od něj. A má doma zbraně. Včetně kulometů.
Děla jsou instalovaná napevno. Obsadit bunkry neobsazené je prakticky nemožné. I když Blitzkrieg nebyl jen o momentu překvapení. U nás by už někdo děla ukradl a železo prodal do sběru... Ale Švýcarsko je i v tomhle prostě jiné.
Například nemají ani jednoho generála. Jen čtyři plukovníky. V případě války by byl službně nejstarší plukovník povýšen na brigádního generála. Což se stalo naposledy v roce 1815. Zato v ČSSR v roce 1989 jsme byli v přepočtu na hlavu druhá největší velmoc v počtu denerálů v činné službě. Hned za Sverní Koreou. Drobátko mimo téma...
A vlastnictví zbraní v USA? Ona je to kulturou hodně odlišná země. V Jordánsku taky každý dospělý muž vlastní svoji džambíju, dýku. A v USA kvér. Nikdy jsem tam nebyl a nikdy jsem se netoužil tam podívat.
Vlastnictví zbraní přináší velké množství úrazů. Je popisován případ muže, kterému v noci začal zvonit mobilní telefon. On ale na nočním stolku místo něj nhmatal pistoli a v rozespalosti si ji přiložil na ucho a místo přijetí hovoru zmáčkl spoušť.
Což je zanedbatelná kuriozita. Ale lajdácky uložené zbraně občas najde dítě. Majitel zbraně je v opilosti nebezpečný sobě i okolí. Když potřebujete občas zabít manželku nebo naopak ona Vás, případně souseda, máte hned po ruce něco příhodného. Umlátit dotyčného tyčí by bylo složitější. Ne všichni máme doma vhodnou tyč. A při manipulaci s tyčí snáz nabybeme ztracenou rovnováhu.
Nepokoje i trestné činy jsou se zbraní jiné než bez nich. A panika... Po japonském útoku na Pearl Harbor stříleli Američané na všechno a pořád. Za každým roštím viděli japonské diverzanty a útočníky. Neznám statistiky, ale dost možná, že takto omylem bylo zabito víc Američanů než na Oahu.
Co tím vším chci říct? Vlastně nic převratného. Svět není černobílý. Já zbraň nevlastním a nemám ani chuť si ji pořizovat. Já si flintiček užil na vojně... Nechci se o ni starat, vymýšlet pro ni bezpečné uložení, aby se k ní nedostal syn, nebo kdokoliv jiný. Nebaví mě střílet. Navíc už špatně vidím. Ještě tak zbraně sbírat... Ale já už mám doma všelikého harampádí...
Ale pokud někdo chce a střílení ho baví... Proč ne. Ať už z důvodu myslivosti nebo jakéhokoliv jiného. I tak doufám, že se u nás zbraně nerozšíří jako v Americe. Kdybych věděl, že si může snadno pořídit zbraň každý magor, tak bych byl donucen si ji pořídit i já. A to tedy nechci.
