Případ od případu. Člověk má povinnost chránit svůj vlastní život. Jestliže mu hrozí smrt, má podle mě právo na přiměřenou akci k záchraně života i za cenu porušení zákona. Tedy, hrozí-li mi smrt hladem, mám právo si ukrást chleba. Hrozí-li mi smrt zimou, mám právo ukrást si teplo. Přiměřenost posuzuje později soud.
A společnost by mi měla dát šanci na to, abych krást nemusel. To není názor levičácký, ale spíš konzervativní. Když se udržím naživu, můžu být společnosti prospěšný. Jako mrtvý už ne.