Tak jsem položil otázku, kolik lidí ze Steemitu mě navštívilo na farmářských trzích na Kulaťáku. Asi dva pozorní čtenáři na ni odpověděli. Ale mýlili se. Nepřišel se na mě podívat vůbec nikdo.
Upřímně, ani nevím, proč jsem to sem napsal. Reklama to nebyla. Stejně vždycky prodáme všechno, co máme. A také bych se případnému příchozímu nemohl moc věnovat, protože fronta... Ale přiznávám, že mi pesto leží v hlavě.
Nemám s prodávající firmou nic společného. Kromě toho, že u nich prodává můj kamarád. Který je placen od hodiny. Ale vidím, že by se prodalo dvakrát víc zboží, než máme na stánku. Stánek se provozuje jeden den v týdnu... Co brání tomu, aby se vyrobilo víc zboží a v další dny se vyjelo na jiné trhy? Mohl bych na obojím nějak participovat? Kšeft je to dobrý... Moc dobrý...
Ze zdánlivě jiného soudku. Brigádničím i jinak. Dělám hodinového manžela. U jedné paní, od které každý řemeslník uteče. Protože každému zasahuje do pracovního postupu a snaží se pomáhat a ráda si povídá... Já sice nejsem řemeslník, ale zato flegmatik. Asi ve výsledku vyjdu i dráž než řemeslník a nepracuji tak dokonale... Ale vyhovím.
A to mají oba případy společného. Já si myslím, že oboje jde dělat jinak a líp. Ale co já si myslím, na tom vůbec nezáleží. Majitel ať si všechno udělá, jak se to jemu líbí. Já můžu něco navrhnout. Ale když majitel chce věci jinak, tak se přizpůsobím. Kdo maže, ten jede...
A nemusí být pro každého metou maximální efektivita. Pro někoho je podstatné, jak se cítí, když něco dělá. Výsledek nemusí být na prvním místě... Ať už jde o firemní zisk, nebo a o stav a vzhled baráku...
Mimochodem věnuji se pracím zednickým, štukatérským, malířským, natěračským a zahradnickým. Nejvíc ale asi vyklízím starý bordel... Což je pro skorohistorika opravdová lahůdka.
V květnu chci zkusit brigádničit u McDonadalds. Fakt mě zajímá, jak to tam zevnitř vypadá. A slibuji si, že jim do provozování řetězce taky nebudu kecat...
